Dan Daniel, kapitola Kniha proroka Daniele, kapitola 7

Danielova vidění

Budoucí království

V prvním roce babylonského krále Belšasara měl Daniel ve snu vidění. To, co v mysli spatřil na lůžku, pak sepsal. Zde začíná záznam onoho snu:

Já Daniel jsem v noci měl toto vidění: Hle, spatřil jsem, jak nad velikým mořem bouří čtyři nebeské větry. Vtom se z moře vynořily čtyři obrovské šelmy, každá jiná.

První vypadala jako lev, ale měla orlí křídla. Potom jsem viděl, jak jí ta křídla byla vylomena; byla zvednuta ze země, takže stála na nohách jako člověk, a dostala lidské srdce.

A hle, vtom se objevila druhá šelma, podobná medvědu. Na jedné straně byla vztyčená, v zubech držela tři žebra a bylo jí řečeno: „Vstaň, sežer mnoho těl!“

Díval jsem se dál a hle, objevila se další šelma, podobná pardálu, ale na zádech měla čtyři ptačí křídla. Měla čtyři hlavy a byla jí dána moc.

Potom to noční vidění pokračovalo a hle, spatřil jsem čtvrtou šelmu. Byla děsivá a hrozná a měla strašnou sílu. Svými obrovskými železnými zuby hltala a drtila a zbytek rozdupávala nohama. Lišila se od všech šelem, které ji předcházely, a měla deset rohů. Když jsem ty rohy pozoroval, hle, začal mezi nimi růst jiný, malý roh a tři z těch dřívějších rohů byly vyvráceny, aby mu udělaly místo. Na tom rohu jsem spatřil jakoby lidské oči a ústa, jež vedla pyšné řeči.

Díval jsem se dál a uviděl toto:

Byly rozestaveny trůny

a Odvěký se posadil.

Roucho měl bílé jako sníh,

vlasy na hlavě jak vlnu beránčí.

Jeho trůn – žhnoucí plameny

a jeho kola – oheň hořící!

Proud ohnivé řeky od něj vychází,

miliony jsou jeho sloužících

a miliardy před ním stojících.

Soudní dvůr se posadil

a byly otevřeny knihy.

Díval jsem se dál, neboť jsem slyšel, jaké pyšné řeči vedl onen malý roh. Vtom jsem uviděl, jak ta šelma byla zabita a její tělo vydáno zkáze v plamenech. Ostatní šelmy směly ještě určitou dobu zůstat naživu, byly však zbaveny své moci.

Potom to noční vidění pokračovalo:

Hle, přichází s nebeskými oblaky

synu člověka podobný.

Před Odvěkého předstoupil,

před jeho tvář ho přivedli.

Byla mu dána vláda, sláva i království,

aby jej ctili všichni lidé, národy i jazyky.

Jeho vláda je věčná – nikdy neskončí,

jeho království se nezhroutí!

To, co jsem já Daniel v mysli viděl, mě velmi rozrušilo. Přistoupil jsem tedy k jednomu z těch, kdo tam stáli, a ptal se jej, co to všechno znamená. On mi to tedy pověděl a vyložil: „Ty čtyři obrovské šelmy jsou čtyři králové, kteří povstanou ze země. Království ale obdrží svatí Nejvyššího a budou jím vládnout na věky a věky věků.“

Potom jsem chtěl vědět, co znamená ta čtvrtá šelma, která se lišila od všech ostatních: Byla strašná a děsivá, se železnými zuby a bronzovými drápy, hltala a drtila a zbytek rozdupávala nohama. Také jsem chtěl vědět, co znamená těch deset rohů na její hlavě a proč vyrostl další roh a tři vypadly, aby mu udělaly místo, a proč ten roh měl oči a ústa, jež vedla pyšné řeči, a proč vypadal mohutněji než ostatní. Díval jsem se tedy dál a viděl jsem, jak ten roh vede válku proti svatým a přemáhá je. Vtom ale přišel ten Odvěký a rozhodl ve prospěch svatých Nejvyššího. Tehdy nastal čas, aby se svatí ujali království.

Ten, který tam stál, mi tedy odpověděl:

„Ta čtvrtá šelma je čtvrté království na zemi,

jež bude odlišné ode všech ostatních:

Pohltí celou zemi,

podupe ji a rozdrtí.

Těch deset rohů je deset králů,

kteří povstanou z toho království.

Po nich povstane jiný král,

odlišný od těch předešlých,

a ty tři krále sesadí.

Povede řeči proti Nejvyššímu,

jeho svatým bude činit příkoří

a pokusí se změnit i časy a předpisy.

Svatí budou vydáni do jeho rukou

na čas a časy a půl času.

Potom však zasedne soud

a odejme mu jeho moc,

aby byl zahuben a zničen navěky.

Království, moc i sláva

všech království pod nebem

pak bude odevzdána svatému lidu,

který náleží Nejvyššímu.

Jeho království potrvá věčně

a budou jej ctít a poslouchat všechny mocnosti.“

Tím ta řeč skončila. Z toho, co mi přicházelo na mysl, jsem já Daniel zbledl hrůzou. To slovo jsem si ale uchoval v srdci.