Ecc Kazatel, kapitola Kniha Kazatel, kapitola 4

Závidím mrtvým

Když jsem se rozhlédl, znovu jsem viděl jen samé bezpráví pod sluncem: Slzy utiskovaných – útěcha nikde. Moc v rukou utiskovatelů – útěcha nikde! Proto závidím dávno mrtvým spíše než těm, kdo jsou dosud naživu. Nejšťastnější je ale ten, kdo ještě nebyl a neviděl zlo, které se děje pod sluncem!

Shledal jsem také, že všechno pachtění a snaha o úspěch pramení z lidské závisti vůči bližnímu. I to je marnost a honba za větrem!

Hlupák do klína složí ruce

a potom sžírá se.

Lepší špetka klidu

než náruč námahy

a honba za větrem!

Dvěma je lépe

Když jsem se rozhlédl, viděl jsem další marnost pod sluncem: Někdo je sám a nikoho nemá, je bez dětí a bez příbuzných. Jeho pachtění ale nemá konce, není spokojen se svým bohatstvím. „Pro koho se to vlastně pachtím, proč si odpírám všechno pohodlí?“ I to je marnost a bídné úsilí.

Lépe je dvěma nežli samotnému;

jejich námaha má štědrou odměnu:

Padne-li jeden z nich, druhý ho zvedne,

padne-li osamělý, běda, kdo zvedne jej?!

Dva lidé spolu spící lépe zahřejí se,

jak ale zahřeje se ten, kdo spí sám?

Je-li napaden jeden, dva spolu odolají;

trojitý provázek se těžko přetrhne!

Lepší je chudý a moudrý mladík než starý a pošetilý král, který si ani nenechá poradit. Bývalý vězeň se může stát králem, rozený král zase chudákem. Viděl jsem, že všichni, kdo žili pod sluncem, drželi s oním mladíkem, který nastoupil po králi. Stanul v čele nespočetných zástupů, těm, kdo přišli potom, se ale nelíbil. Ano, i to je marnost a honba za větrem.

Nespěchej mluvit

Dej pozor na své kroky, když jdeš do Božího domu. Přicházej raději naslouchat než přinášet oběť hlupáků – ti ani nevědí, jak špatně jednají!