Jer JeremiášJeremija, kapitolapeatükk Kniha proroka JeremiášeJeremija raamat, kapitolapeatükk 31

Izrael se vrátí

„V ten čas,“ praví Hospodin, „budu Bohem všech rodů Izraele a oni budou mým lidem.“

Tak praví Hospodin:

„Lid, který unikne meči,

nalezne milost na poušti;

přicházím Izraeli dát odpočinutí.“

Odedávna se mi ukazoval Hospodin:

„Miluji tě láskou, jež trvá navěky,

vztahuji se k tobě v milosrdenství.

Znovu tě zbuduji a budeš stát,

panno izraelská.

Znovu se chopíš tamburíny

a vesele se roztančíš.

Znovu vysadíš vinice na horách v Samaří

a ti, kdo je vysadí, je také sklidí.

Přijde den, kdy zvolají

strážci v pohoří Efraim:

‚Vzhůru, vydejme se k Sionu,

k Hospodinu, našemu Bohu!‘“

Tak praví Hospodin:

„Zpívejte radostí nad Jákobem,

jásejte nad předním mezi národy,

hlasitě oslavujte a říkejte:

‚Hospodin zachránil svůj lid,

zachránil pozůstatek Izraele!‘

Hle, přivedu je ze země severní,

od konců světa je shromáždím.

Mezi nimi i slepce a mrzáky,

těhotné ženy a rodičky –

vrátí se jich sem celé zástupy!

Budou přicházet s pláčem,

půjdou v modlitbách, až je povedu.

K potokům s vodou je přivedu

přímou cestou, na níž neklesnou.

Jsem přece Izraelův otec,

můj prvorozený je Efraim!

Slyšte slovo Hospodinovo, národy,

zvěstujte v krajích daleko za moři:

‚Ten, který rozehnal Izrael, jej zase shromáždí,

nad svým stádem bude jako pastýř bdít.‘

Ano, Hospodin Jákoba vykoupí,

vysvobodí ho z rukou silnějších!

S jásotem přijdou na vrchol Sionu,

rozzáří se Hospodinovou dobrotou –

všude obilí, víno, olej, mladý brav a skot!

Jejich duše budou zavlažovanou zahradou

a chřadnout už nikdy nebudou.

Panna se tehdy vesele roztančí

a mládenci i starci spolu s ní.

Jejich truchlení v radost proměním,

utěším je a rozveselím namísto trápení.

Duši kněží občerstvím hojností

a můj lid se nasytí mými dary,

praví Hospodin.“

Tak praví Hospodin:

„V Rámě je slyšet křik –

nářek, pláč a hořké bědování.

Ráchel tam pláče nad svými dětmi,

nad jejich ztrátou se nedá utěšit!“

Tak praví Hospodin:

„Neplač už, zadrž slzy,

neboť tvá námaha dojde odměny,

praví Hospodin:

oni se ti z nepřátelské země vrátí!

Je tu naděje pro tvé potomky,

praví Hospodin:

tvé děti se vrátí do vlasti!

Jasně jsem slyšel Efraimův nářek:

‚Byl jsem nepovolný jako mladý býk,

krotil jsi mě a už jsem zkrocený.

Obrať mě, ať se vrátím zpět,

vždyť ty jsi můj Bůh, Hospodine!

Po svém odvrácení činím pokání,

po svém poučení se biji do hrudi.

Stydím se a jsem zahanben,

že nesu potupu svých mladých let.‘

Není snad Efraim můj drahý syn?

Není mé dítě, které miluji?

Kdykoli o něm promluvím,

vždy si ho znovu vybavím

a v nitru cítím pohnutí.

Slituji se nad ním, jistěže se slituji!

praví Hospodin.

Postav si milníky, vyznač ukazatele,

přemýšlej o cestě, kterou jdeš.

Vrať se, izraelská panno,

vrať se zpátky do svých měst!

Jak dlouho se ještě budeš toulat,

dcero nevěrná?

Hospodin stvoří na zemi novou věc:

žena se bude ucházet o muže.“

Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: „Až je přivedu zpět ze zajetí, bude se v judské zemi a v jejích městech znovu říkat: ‚Požehnej ti Hospodin, příbytku spravedlnosti, horo svatosti!‘ Znovu tam bude žít všechen lid Judy – měšťané, rolníci i kočovníci se stády. Ano, občerstvím duši znavených a duši chřadnoucích nasytím.“

Nato jsem se probudil a prohlédl. Můj spánek byl sladký.

Nová smlouva

„Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy dům Izraele i dům Judy oseji lidmi i zvířaty. Jako jsem nad nimi bděl, abych vyvracel a podvracel, bořil, ničil a pustošil, právě tak nad nimi budu bdít, abych budoval a sázel, praví Hospodin. V těch dnech už nebudou říkat: ‚Rodiče jedli trpké hrozny a dětem trnou zuby.‘ Každý totiž zemře za vlastní viny; každému, kdo jí trpké hrozny, budou trnout zuby.

Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy s domem Izraele a s domem Judy uzavřu novou smlouvu. Ne ovšem takovou smlouvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je vzal za ruku a vyvedl je z Egypta – tuto mou smlouvu totiž porušili, ačkoli jsem byl jejich manželem, praví Hospodin. Nuže, toto je smlouva, kterou po těch dnech uzavřu s domem Izraele, praví Hospodin: Svůj zákon vložím do jejich nitra a napíšu jim ho na srdce. Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. Už se nebudou navzájem poučovat a jedni druhé nabádat: ‚Poznejte Hospodina!‘ Všichni mě totiž budou znát, od nejmenších až po největší z nich, praví Hospodin. Odpustím jim jejich viny a už nikdy nevzpomenu na jejich hřích.“

Tak praví Hospodin,

jenž nechává slunce ozařovat den

a měsíc s hvězdami za světlo noci určuje,

jenž vzdouvá moře, až jeho vlny řvou,

a jehož jméno je Hospodin zástupů:

„Přestanou-li u mne platit

tyto zákony, praví Hospodin,

pak také símě Izraele přestane

být u mne navždy národem.“

Tak praví Hospodin:

„Bude-li změřeno nebe nahoře

a prozkoumány základy země v hlubině,

pak také zavrhnu všechno símě Izraele

za všechno, co provedli, praví Hospodin.“

„Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy bude toto město znovu vystavěno pro Hospodina, od věže Chananel až k Nárožní bráně. Měřicí šňůra se odtud natáhne až k vrchu Garev a pak se stočí do Goje. Celé to údolí mrtvol a mastného popela, všechna ta pohřebiště až k potoku Kidron, až k rohu Koňské brány na východě, to vše bude zasvěceno Hospodinu a město už nikdy nebude vyvráceno ani zbořeno.“