Mat MatoušMatteus, kapitolapeatükk Evangelium podle MatoušeMatteuse evangeelium, kapitolapeatükk 14

Přines mi jeho hlavu!

V tu dobu uslyšel zprávu o Ježíši i tetrarcha Herodes. „To je Jan Křtitel!“ řekl svým služebníkům. „Vstal z mrtvých, a proto se skrze něj dějí zázraky.“

Herodes totiž Jana zatkl, spoutal a uvěznil kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, protože Jan mu říkal: „Tvůj sňatek s ní je nezákonný!“ Herodes ho tedy chtěl zabít, ale bál se zástupu, protože ho měli za proroka.

Dcera té Herodiady pak na oslavě Herodových narozenin tančila uprostřed hodovníků a Herodovi se tak zalíbila, že jí přísahal splnit jakékoli přání. Předem navedena svou matkou mu tedy řekla: „Přines mi na téhle míse hlavu Jana Křtitele!“ Králi se to nelíbilo, ale kvůli přísaze a kvůli svým hostům poručil, ať jí to splní. Poslal tedy kata, aby Jana ve vězení sťal. Když na míse přinesli jeho hlavu, dali ji té dívce a ta ji odnesla matce. Později přišli Janovi učedníci, vzali tělo a pochovali je. Potom šli a pověděli to Ježíšovi.

Pět chlebů a dvě ryby

Když to Ježíš uslyšel, odplavil se odtud o samotě na pusté místo. Jakmile se to doslechly zástupy, vypravily se za ním pěšky z měst. Když vystoupil z loďky a uviděl veliký zástup lidí, byl naplněn soucitem k nim a uzdravoval jejich nemocné.

Večer pak k němu přišli učedníci a řekli: „Tohle místo je pusté a už je dost pozdě. Propusť zástupy, ať si jdou do vesnic koupit něco k jídlu.“

„Nemusejí odcházet,“ odpověděl jim Ježíš. „Vy jim dejte najíst.“

„Nic tu nemáme,“ namítli, „jen pět chlebů a dvě ryby.“

„Přineste mi je,“ řekl jim. Nechal zástup posadit na trávě, vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, lámal a dával ty chleby učedníkům a učedníci zástupům. A tak se všichni najedli do sytosti. Potom posbírali nalámané kousky, které zbyly: dvanáct plných košů. Jedlo tam tehdy kolem pěti tisíc mužů kromě žen a dětí.

To jsem já!

Hned potom přiměl učedníky, ať nastoupí na loď a plují napřed na druhou stranu, než on propustí zástupy. Když zástupy propustil, vystoupil o samotě na horu, aby se modlil. Pozdě večer tam zůstal sám. Loď už byla daleko od břehu, zmítána vlnami, protože vítr vál proti ní. Krátce před svítáním se k nim Ježíš vydal pěšky po hladině. Když ho učedníci uviděli kráčet po jezeře, vyděsili se a křičeli strachy: „To je přízrak!“

„Vzchopte se, to jsem já!“ promluvil na ně hned Ježíš. „Nebojte se.“

„Pane, jestli jsi to ty,“ odpověděl mu Petr, „přikaž, ať k tobě přijdu po vodě.“

„Pojď!“ řekl mu.

A Petr vystoupil z lodi a kráčel po vodě, aby přišel k Ježíši. Když ale viděl, jak silný je vítr, dostal strach a začal se topit. „Pane, zachraň mě!“ vykřikl.

Ježíš ihned vztáhl ruku a chytil ho. „Proč jsi pochyboval, malověrný?“ řekl mu.

Jakmile pak nastoupili na loď, vítr se utišil. Ti, kdo byli na lodi, se mu začali klanět a říkali: „Ty jsi opravdu Boží Syn!“

Když se přeplavili, přistáli u Genezaretu. Místní ho poznali a rozeslali posly po celém okolí. Přinesli k němu všechny nemocné a prosili ho, aby se směli aspoň dotknout cípu jeho roucha. A kdokoli se ho dotkl, byl uzdraven.