Rev Zjevení, kapitola Zjevení Janovo, kapitola 18
Pád Babylonu
Potom jsem spatřil jiného anděla, jak sestupuje z nebe: měl velikou moc a země byla ozářena jeho slávou. Ten vykřikl mocným hlasem:
„Padla, padla ta veliká říše Babylon
a stala se příbytkem démonů,
doupětem všech nečistých duchů,
doupětem všech nečistých ptáků,
doupětem všech nečistých a ohavných šelem!18:2 Iz 13:19–22; 21:9
Z vína jejího vášnivého smilstva
totiž pily18:3 někt. rukopisy padly všechny národy,
králové země s ní smilnili
a kupci země zbohatli z mohutnosti jejího hýření.“
Tehdy jsem uslyšel jiný hlas z nebe:
„Vyjděte z ní, můj lide, abyste unikli jejím hříchům,
abyste nedostali z jejích ran!18:4 Jr 51:45
Vždyť její hříchy dosáhly až k nebi
a Bůh si připomenul její zločiny.
Odplaťte jí tak, jak sama splácela,
a podle jejích skutků jí dejte dvojnásob;
do kalichu, jenž namíchala,
jí namíchejte dvojnásob!
Nakolik se chlubila, nakolik hýřila,
tolik jí dejte muk a kvílení.
Myslí si o sobě: ‚Trůním, jsem královna!
Nejsem vdova a nevím, co je žal.‘“18:7 Iz 47:7–8
V jediný den proto přijdou její rány:
smrt a žal a hlad;
a bude ohněm spálena,
neboť Pán Bůh, který ji soudí, je silný.
Králové země, kteří s ní smilnili a hýřili, ji budou oplakávat a budou nad ní kvílet, až uvidí dým jejího pálení. Pro hrůzu jejích muk zůstanou stát zdálky a řeknou:
„Běda, běda, město veliké,
Babylone, město mocné –
tvůj ortel přišel v jedné hodině!“
I kupci země nad ní budou plakat a truchlit, neboť už nikdo nekoupí jejich zboží: náklady zlata, stříbra, drahokamů a perel; kmentu, purpuru, hedvábí a šarlatu; veškeré vonné dříví, všechno zboží ze slonoviny a všechno zboží z nejdražšího dřeva, mědi, železa i mramoru; skořici a vonné koření, voňavky, mast i kadidlo; víno, olej, mouku i pšenici; dobytek, ovce, koně i vozy; a těla i duše lidí.
„Kýžená žeň ti unikla,
všechen lesk a nádheru jsi ztratila,
vše nenávratně zmizelo!“
Obchodníci s těmito věcmi, kteří na ní zbohatli, se pro hrůzu z jejích muk zastaví v povzdálí a budou plakat, truchlit a naříkat:
„Běda, běda, město veliké,
oblékané kmentem, purpurem a šarlatem,
pokryté zlatem, drahokamy a perlami –
takové bohatství zničeno v jedné hodině!“
Každý kormidelník i veškeré množství těch, kdo se plaví na lodích, námořníci a všichni, kdo pracují na moři, zůstali stát v povzdálí, a když viděli dým jejího pálení, začali volat: „Které bylo podobné tomuto velikému městu?“ Sypali si prach na hlavu a s pláčem a kvílením křičeli:
„Běda, běda, město veliké,
z jehož blahobytu zbohatli
všichni námořní rejdaři –
bylo zničeno v jedné hodině!“
Vesel se nad tím městem, nebe,
svatí apoštolové i proroci –
Bůh je odsoudil za to,
jak odsuzovalo vás!
Tehdy jeden silný anděl zvedl balvan veliký jako mlýnský kámen a vrhl jej do moře se slovy:
„Tak prudce bude svržen Babylon, město veliké,
tak nenávratně zanikne!
Hlas hráčů na loutnu, zpěváků, pištců a trubačů
už v tobě nikdo neuslyší,
žádný řemeslník kteréhokoli řemesla
se v tobě už nikdy nenajde,
ani zvuk mlýnského kamene
se v tobě už nikdy neozve.
Světlo lampy
se v tobě už nikdy nerozsvítí,
hlas ženicha a nevěsty
už v tobě nikdo neuslyší,
neboť tví obchodníci byli pány země
a tvá kouzla sváděla všechny národy.
To město je potřísněno krví proroků a svatých
i všech zavražděných na zemi.“