1Ma 1. Makabejská1. Makkabilaiskirja, kapitolaluku První kniha makabejskáEnsimmäinen makkabilaiskirja, kapitolaluku 5

Boje s okolními národy

Když se pohané v okolí doslechli, že byl znovu postaven oltář a svatyně obnovena do dřívější podoby, nesmírně je to rozzuřilo a rozhodli se, že vyhladí Jákobovy potomky, kteří žili mezi nimi. Začali je tedy zabíjet a vyhánět.

Juda se u Akrabateny v Idumeji pustil do boje se syny Ezauovými, protože dotírali na Izrael. Způsobil jim těžkou porážku, pokořil je a obral o kořist. Vzpomněl si také na podlost synů Baianových, kteří se pro lid stali pastí a osidlem, neboť je přepadali na cestách. Zahnal je do jejich pevností, oblehl je a vydal klatbě; ty pevnosti pak vypálil i se všemi, kdo byli uvnitř. Vytáhl také proti synům Amonovým, kde narazil na silné a početné vojsko pod velením Timotea. Svedl s nimi mnoho bitev, až je rozdrtil a na hlavu porazil. Pak se zmocnil Jaezeru s okolními vesnicemi a vrátil se do Judska.

Záchrana bratří v Galileji a Gileádu

Také v Gileádu se pohané srotili proti Izraelcům, kteří žili na jejich území, a chtěli je vyhladit. Ti však utekli do pevnosti Datema, odkud poslali Judovi a jeho bratřím dopis tohoto znění:

„Pohané v okolí se srotili proti nám, aby nás vyhladili. Chystají se přitáhnout a zaútočit na pevnost, do níž jsme se uchýlili. Jejich vojsku velí Timoteus. Pospěš si tedy a vysvoboď nás z jejich rukou! Mnozí z nás už padli; všechny naše bratry v Tobiášově kraji pobili a jejich ženy i s dětmi a čeledí odvlekli do zajetí. Zahynulo tam na tisíc mužů.“

Sotva ten dopis dočetli, dorazili jiní poslové, tentokrát z Galileje – roucha roztržená a podobné zprávy: „Obyvatelé Ptolemaidy, Týru a Sidonu se spojili se všemi cizáky v Galileji, aby nás vyhubili!“

Jakmile Juda a všechen lid ty zprávy vyslechli, svolali velké shromáždění, aby se poradili, co mají udělat pro své bratry sužované pod náporem nepřátel. Juda řekl svému bratru Šimonovi: „Vyber si muže a jdi zachránit naše bratry v Galileji. Já a můj bratr Jonatan půjdeme do Gileádu.“ V Judsku ovšem nechal Josefa, syna Zachariášova, a vojevůdce Azariáše, aby se zbytkem vojska zůstali na stráži. Přikázal jim: „Stůjte v čele lidu, dokud se nevrátíme. Nepouštějte se ale do boje s pohany.“ Šimonovi pak bylo přiděleno 3000 mužů k tažení do Galileje a Judovi 8 000 mužů do Gileádu.

Šimon se tedy vypravil do Galileje a svedl tam mnoho bitev s pohany. Nakonec byli pohané poraženi a on je pronásledoval až k branám Ptolemaidy. Z pohanů padlo na 3 000 mužů a Šimon je obral o kořist. Potom vzal Židy z Galileje a z Arbatů i dovedl je spolu se ženami a dětmi a vším majetkem s velikou radostí do Judska.

Juda Makabejský a jeho bratr Jonatan zatím překročili Jordán a vydali se na třídenní cestu pouští, kde narazili na Nabatejce. Ti jim vyšli přátelsky vstříc a vyprávěli jim, co všechno se přihodilo jejich bratřím v Gileádu: „Mnozí z nich jsou obklíčeni v Bosře, Beceru, Alemě, Chasfě, Makedu a Karnajimu,“ (což jsou všechno velká opevněná města). „Někteří jsou obklíčeni také v ostatních gileádských městech a nepřátelé se připravují zítra na ty pevnosti zaútočit a všechny obyvatele v jediný den pochytat a vyhladit.“

Juda si proto se svým vojskem pospíšil zpátky přes poušť k Bosře. Zmocnil se města, všechno mužské obyvatelstvo pobil ostřím meče, pobral všechnu kořist a město vypálil. Ještě v noci odtud vyrazil a táhl až k pevnosti Datema. Za úsvitu pozvedli oči a hle – obrovské vojsko, které ani nešlo spočítat, přistavovalo žebříky a obléhací stroje, aby pevnost dobyli a přepadli Židy uvnitř.

Když Juda viděl, že boj už začal a z města stoupá k nebi veliký křik a troubení, řekl svým bojovníkům: „Bojujte dnes za své bratry!“ Vyrazil k nim se třemi oddíly zezadu, za hlasitého troubení a volání modliteb. Timoteovo vojsko podle toho poznalo, že je to Makabejský, a dalo se před ním na útěk. Zasadil jim tenkrát drtivou porážku – onoho dne tam padlo na 8 000 nepřátel.

Potom se obrátil k Alemě. Zaútočil na ni a zmocnil se jí, pobil všechno mužské obyvatelstvo, pobral kořist a město vypálil. Odtud pak táhl dál a zmocnil se Chasfy, Makedu a Beceru a ostatních gileádských měst.

Po nějaké době Timoteus shromáždil jiné vojsko a utábořil se před Rafonem na protějším břehu potoka. Juda vyslal zvědy prozkoumat jejich tábor a ti mu oznámili: „Shromáždili se k němu všichni pohané z okolí, obrovské vojsko. Najali si na pomoc také Araby. Táboří za potokem a jsou připraveni vytáhnout proti tobě do boje.“ Juda tedy vyrazil proti nim.

Když se Juda se svým vojskem blížil k potoku, Timoteus řekl velitelům svého vojska: „Pokud přebrodí k nám jako první, nedokážeme mu odolat, protože nás jistě přemůže. Pokud se ale bude bát a utáboří se na svém břehu, přebrodíme se k němu a přemůžeme my jeho.“

Když se Juda přiblížil k potoku, rozestavil na břehu správce vojska a rozkázal jim: „Nikomu nedovolte tábořit. Ať jdou všichni do boje!“ Pak se jako první přebrodil naproti a všechen lid za ním. Všichni pohané byli poraženi, takže odhazovali zbraně a utíkali do posvátného okrsku v Karnajimu. Izraelci ale to město dobyli a posvátný okrsek vypálili i se všemi, kdo se tam ukrývali. Tak bylo dobyto Karnajim; nepřátelé už nemohli před Judou obstát.

Juda potom shromáždil všechny Izraelce z Gileádu, malé i velké, spolu s jejich ženami, dětmi a čeledí (byl jich obrovský zástup), aby se vydali do Judska. Došli až k Efronu. Toto veliké a mohutně opevněné město jim stálo v cestě. Nemohli se mu vyhnout ani napravo, ani nalevo, ale museli projít skrz ně. Obyvatelé města je ale odmítli vpustit a zatarasili brány kamením.

Juda jim poslal přátelský vzkaz: „Chceme projít vaší zemí cestou do naší země. Nikdo vám neublíží, jen tudy pěšky projdeme.“ Oni mu ale nechtěli otevřít. Juda proto nechal ve vojsku rozhlásit, ať se každý připraví k boji tam, kde stojí. Jeho bojovníci se tedy sešikovali a Juda bojoval proti tomu městu celý den a celou noc, až mu město padlo do rukou. Všechny muže pobil ostřím meče a město srovnal se zemí, pobral v něm kořist a prošel jím přes mrtvoly.

Pak překročili Jordán a přitáhli na velikou pláň před Bet-šeanem. Juda přitom celou cestu popoháněl opozdilce a povzbuzoval lid, dokud nepřišli do Judska. S radostí a veselím pak vystoupili na horu Sion a přinesli zápalné oběti za to, že se šťastně navrátili a nikdo z nich nepadl.

Záchrana Izraele v rukou Matatiášových synů

V době, kdy byl Juda s Jonatanem v Gileádu a jeho bratr Šimon v Galileji před Ptolemaidou, doslechli se o jejich statečných činech a úspěšných bojích také vojevůdci Josef, syn Zachariášův, a Azariáš. Řekli si: „Získejme si také slávu; pojďme bojovat proti pohanům v okolí!“ Vydali tedy rozkazy svým bojovníkům a vytáhli proti Jamnii. Z města proti nim vyrazil do boje Gorgias se svými muži. Josef a Azariáš byli poraženi a nepřátelé je pronásledovali až k judským hranicím. Onoho dne padlo z izraelského lidu na 2 000 mužů. Lid utrpěl velikou porážku, protože snili o hrdinských činech a neposlechli Judu a jeho bratry. Nepatřili však do rodiny mužů, jejichž rukou měl být Izrael zachráněn.

Juda a jeho bratři ale dosáhli veliké slávy v celém Izraeli i u všech národů, k nimž se donesla jejich pověst. Všichni přicházeli za nimi a blahopřáli jim.

Juda se pak se svými bratry vypravil na jih bojovat proti synům Ezauovým. Dobyl Hebron a okolní vesnice, zbořil jeho opevnění a vypálil hradební věže rozmístěné ze všech stran. Pak podnikl tažení do země Filištínů a procházel Marešou. Onoho dne padli v bitvě někteří kněží, když chtěli prokázat své hrdinství a zapojili se neuváženě do boje. Juda se pak obrátil k Ašdodu ve filištínské zemi, zbořil jejich oltáře a spálil sochy jejich bohů, pobral ve městech kořist a vrátil se do Judska.