Isa Izaiáš, kapitola Kniha proroka Izaiáše, kapitola 17
Ortel nad Damaškem
Ortel nad Damaškem:
Hle, Damašek přestane být městem,
bude z něj pouhá hromada trosek!
Jeho města17:2 podle LXX a Tg (MT: Města Aroeru) budou navěky opuštěna,
stanou se útočištěm pro stáda
a nebude, kdo by je odehnal.
Efraim přijde o svoji pevnost,
Damašek přestane být královstvím
a pozůstatek Aramu
dopadne jako sláva Izraelců –
tak praví Hospodin zástupů.
V ten den Jákobova sláva uvadne
a jeho vypasené tělo vyhubne.
Bude to, jako když se o žni sklízí obilí,
když se shromažďují klasy v náručí;
bude to, jako když se sbírají klasy
v údolí Refaim.
Zbudou z něj pouhé paběrky,
jako když se češou olivy:
dvě tři olivky na vrchu koruny,
čtyři pět se jich urodí na větvích –
tak praví Hospodin, Bůh Izraelský.
V ten den člověk vzhlédne ke svému Tvůrci, k Svatému izraelskému pohled obrátí. Nebude už vzhlížet k oltářům, k vlastnoručnímu dílu, přestane obdivovat posvátné kůly a kadidlové oltáříky, jež si sám vyrobil.
V ten den budou jejich mocná města opuštěna, jako když Hivejci a Emorejci17:9 podle LXX (MT: houštiny a vrcholy) utekli před syny Izraele – všude samá pustina.
Zapomněla jsi na Boha své spásy,
na skálu své síly nemyslíš.
Proto, ač sázíš vzácné rostliny
a pěstuješ si révu z ciziny,
i kdyby ti vypučely ještě v den sadby,
ještě to ráno kdyby ti rozkvetly,
sklizeň ti ale najednou zmizí
v den choroby a hrozné bolesti.
Běda bouřícím davům lidí
jako když bouří moře při bouři!
Běda národům burácejícím
jako burácejí vody v peřejích!
Ač burácejí národy
jako burácením vod mohutných,
až on je okřikne, uprchnou do dáli
jako plevy hnané větrem po kopcích,
jako chmýří ve vichřici.
S večerem přicházejí náhlé hrůzy,
než se však rozední, už jsou pryč.
Takový je úděl těch, kdo nás plení,
takový osud těch, kdo nás drancují.