Num Numeri, kapitola Čtvrtá kniha Mojžíšova, kapitola 20
Selhání Mojžíše a Árona
Celá izraelská obec dorazila v prvním měsíci na poušť Cin. Lid pobýval v Kádeši. Tam zemřela Miriam a tam byla pochována.
Obci tam ale chyběla voda, a tak se srotili proti Mojžíšovi a Áronovi a lid se pustil s Mojžíšem do sváru. „Ó, proč jsme nezemřeli, když naši bratři umírali před Hospodinem!“20:3 Nu 16:35; 17:12–14 volali. „Proč jste zavedli Hospodinovo shromáždění sem do pouště? Abychom tu my i náš dobytek zemřeli? Proč jste nás odvedli z Egypta? Abyste nás přivedli na toto bídné místo? Tohle není místo pro obilí, fíky, víno ani granátová jablka! Není tu ani voda k pití!“
Mojžíš tedy s Áronem odešel od shromáždění ke vchodu do Stanu setkávání. Padli na tvář a vtom se jim ukázala Hospodinova sláva. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Vezmi hůl a spolu se svým bratrem Áronem shromáždi obec. Před jejich očima řeknete skále, ať vydá vodu. Vyvedeš jim vodu ze skály, aby obec i dobytek měli co pít.“
Mojžíš tedy podle jeho rozkazu vzal hůl, která byla před Hospodinem. Spolu s Áronem pak svolal shromáždění před skálu. Řekl jim: „Nuže, slyšte, vy buřiči – máme vám z této skály vyvést vodu?“ Nato se Mojžíš rozpřáhl a dvakrát udeřil holí do skály. Vytrysklo z ní tolik vody, že se napila obec i jejich dobytek.
Hospodin ale Mojžíšovi a Áronovi řekl: „Protože jste mi nevěřili a neprokázali před syny Izraele mou svatost, nedovedete toto shromáždění do země, kterou jim dávám!“
To je ta Mej-meriba, Voda sváru, kde se synové Izraele svářili s Hospodinem a Hospodin jim prokázal svou svatost.20:13 Ex 17:1–7; Lv 10:3
Edomský odpor
Mojžíš z Kádeše vyslal posly k edomskému králi se slovy:
„Toto praví tvůj bratr Izrael: Jistě víš o všech útrapách, které nás potkaly. Naši otcové sestoupili do Egypta a v té zemi jsme dlouho bydleli. Egypťané ale s námi a s našimi otci začali nakládat zle. Volali jsme tedy k Hospodinu a vyslyšel nás, poslal svého anděla a vyvedl nás z Egypta.20:16 Ex 3:2; 14:19; 23:20; 32:34; 33:2
Hle, nyní jsme ve městě Kádeš u hranic tvého území. Nech nás prosím projít tvou zemí. Nepůjdeme přes pole ani vinice, nebudeme pít vodu ze studní. Půjdeme Královskou cestou20:17 hlavní cesta Zajordáním, vedoucí od Eilatu na jihu k Damašku na severu a neodbočíme napravo ani nalevo, dokud nepřejdeme tvé území.“
Edom však řekl: „Neprojdeš mou zem. Jinak proti tobě vytáhnu s mečem!“
Synové Izraele mu odpověděli: „Půjdeme po silnici. Kdybychom se my nebo náš dobytek napili tvé vody, zaplatíme ji. Nejde o nic víc, chceme jen pěšky projít.“
Edom však řekl: „Neprojdeš!“ a vytáhl proti nim s velikým a mocným vojskem. Edom odepřel Izraeli průchod svým územím, a tak jej Izrael musel obejít.
Áronova smrt
Celá izraelská obec vytáhla z Kádeše a dorazila k hoře Hór. Na hoře Hór u hranic edomské země řekl Hospodin Mojžíšovi a Áronovi: „Áron bude připojen ke svému lidu. Nevejde do země, kterou dávám synům Izraele, protože jste se u Mej-meriby vzepřeli mému příkazu. Vezmi Árona i jeho syna Eleazara a vyveď je na horu Hór. Svlékni Áronovi roucho a obleč je jeho synu Eleazarovi. Áron pak bude připojen ke svému lidu – zemře tam.“
Mojžíš tedy učinil, jak mu Hospodin přikázal; před očima celé obce vystoupili na horu Hór. Mojžíš svlékl Áronovi jeho roucho a oblékl je jeho synu Eleazarovi. Tam, na vrcholu hory, pak Áron zemřel a Mojžíš sestoupil z hory s Eleazarem. Když celá obec viděla, že Áron zemřel, celý dům Izraele ho oplakával po třicet dní.