1Co 1. Korintským, kapitola První list Korintským, kapitola 14
Jazyky a proroctví
Následujte lásku, horlete po duchovních darech, nejvíce však, abyste prorokovali. Kdo mluví v jazycích, nemluví totiž k lidem, ale k Bohu. Je puzen Duchem, ale nikdo mu nerozumí; co říká, zůstává tajemstvím. Ten, kdo prorokuje, však mluví k lidem, aby je posílil, povzbudil a potěšil. Kdo mluví v jazycích, posiluje sám sebe, ale kdo prorokuje, posiluje církev. Chtěl bych, abyste všichni mluvili v jazycích, ale ještě více, abyste prorokovali. Proroctví je totiž cennější než mluvení v jazycích, ledaže by je někdo vykládal pro posílení církve.
Co kdybych k vám, bratři, přišel a mluvil v jazycích? K čemu vám budu, pokud vám neřeknu nějaké zjevení, poznání, proroctví či učení? Podobné je to s neživými hudebními nástroji, jako je flétna nebo lyra: pokud nevydají jasné tóny, jak má kdo poznat, co se hraje? A pokud polnice vydá nezřetelný zvuk, kdo se bude chystat do boje? Stejné je to s vámi: nevydá-li váš jazyk srozumitelné slovo, jak má kdo poznat, co se říká? Vždyť budete mluvit do větru! Na světě je koneckonců tolik různých řečí a žádná z nich není beze smyslu. Mluví-li však někdo řečí, které nerozumím, zůstaneme jeden druhému cizincem. Stejné je to s vámi. Když jste tedy tak horliví po duchovních darech, snažte se v nich vyrůst pro posílení církve.
Kdo mluví v jazycích, ať se proto modlí, aby je mohl vykládat. Když se totiž modlím v jazycích, modlí se můj duch, ale má mysl zahálí. Co s tím? Ano, budu se modlit duchem, ale budu se modlit i myslí. Budu zpívat duchem, ale budu zpívat i myslí. Kdybys totiž dobrořečil jen duchem a byl by přítomen někdo nezasvěcený, jak řekne „Amen“ ke tvému díkůčinění, když neví, co říkáš? Děkuješ sice krásně, ale druhým to nepomáhá.
Děkuji Bohu, že mluvím v jazycích více než vy všichni; v církvi bych ale pro poučení druhých raději promluvil pět slov srozumitelně než tisíce slov v jazycích.
Bratři, přestaňte myslet jako malé děti. Pokud jde o zlo, buďte jako nemluvňata, myšlením však buďte dospělí. V Zákoně je psáno:
„Cizími jazyky, cizími rty
k tomuto lidu promluvím,
ani tak mě však neposlechnou,“14:21 Iz 28:11–12
praví Hospodin.
Jazyky tedy nejsou znamením pro věřící, ale pro nevěřící; proroctví naopak není znamením pro nevěřící, ale pro věřící. Co kdyby na společném shromáždění církve všichni mluvili v jazycích? Když tam přijdou nezasvěcení nebo nevěřící, neřeknou snad, že blouzníte? Když ale budou všichni prorokovat a přijde někdo nevěřící nebo nezasvěcený, bude tím vším přesvědčován a usvědčován. Až vyjde najevo, co skrývá v srdci, padne na kolena, pokloní se Bohu a vyzná: „Opravdu, Bůh je mezi vámi!“
Pořádek při shromáždění
Co s tím, bratři? Když se scházíte, každý něco přináší – někdo píseň, někdo vyučování, někdo zjevení, někdo jazyk a někdo výklad. Ať se to všechno děje k vzájemnému posílení. Chce-li někdo mluvit v jazycích, ať mluví postupně dva nebo nejvýše tři a někdo ať vykládá; když tam ale nebude, kdo by to vykládal, pak ať ve shromáždění zmlkne a mluví jen pro sebe a pro Boha. Proroci ať mluví dva nebo tři a ostatní ať to rozsuzují. Dostane-li zjevení někdo jiný z přítomných, pak ať ten první zmlkne. Můžete přece jeden po druhém prorokovat všichni, aby se všem dostalo poučení a povzbuzení. Proroci mohou své puzení ovládat; Bůh přece není Bohem zmatku, ale pokoje – tak je tomu všude, kde se shromažďují svatí.
(Vaše ženy ať při shromážděních zůstávají tiše. Nemají povídat, ale být poslušné, jak ostatně říká i Zákon. Když jim něco není jasné, ať se ptají doma svých manželů. Je to přece ostuda, když žena při shromáždění povídá.)14:35 Někt. rukopisy umisťují v. 34–35 za v. 40.
Vyšlo snad Boží slovo od vás? Dorazilo snad jen k vám? Kdo si myslí, že je prorok nebo duchovní, měl by poznat, že to, co vám píšu, je Pánovo přikázání. Kdo to neuznává, nebude uznán.14:38 někt. rukopisy Kdo neví, ať neví
Nuže, bratři moji, horlete po proroctví a nebraňte mluvit v jazycích. Ve všem ať panuje slušnost a pořádek.