1Ma1Mch 1. MakabejskáI Machabejska, kapitolarozdział První kniha makabejskáI Księga Machabejska, kapitolarozdział 11

Ptolemaiův vpád do Sýrie

Egyptský král shromáždil vojsko tak početné, jako je písku na mořském břehu, a také množství lodí. Chtěl se lstivě zmocnit Alexandrova království a připojit je ke své říši, a tak přitáhl do Sýrie s příslibem míru. Obyvatelé měst mu otevírali brány a vycházeli mu vstříc, protože král Alexandr přikázal, ať ho vítají – vždyť to byl jeho tchán. Jenže pokaždé, když Ptolemaios vstoupil do nějakého města, nechával v něm posádku svého vojska.

Takto postupoval až k Ašdodu. Tam mu ukázali vypálený Dágonův chrám, trosky Ašdodu i okolních obcí, pohozená těla a zohavené trupy těch, které Jonatan upálil v boji. Podél královy cesty navršili hromady mrtvol a vyprávěli mu, co Jonatan spáchal, aby ho očernili. Král však mlčel. Jonatan vyšel s velkou slávou vstříc králi do Joppy, kde se pozdravili a přenocovali. Potom krále doprovodil až k řece Eleuteros a vrátil se zpět do Jeruzaléma.

Král Ptolemaios ovládl pobřežní města až k přímořské Seleukii a spřádal zlé plány proti Alexandrovi. Odeslal vyslance ke králi Demetriovi se vzkazem:

Pojďme spolu uzavřít smlouvu. Dám ti svou dceru, kterou teď má Alexandr, a budeš vládnout v království svého otce. Lituji totiž, že jsem dal svou dceru jemu, protože se mě pokusil zabít.

Takto Alexandra očerňoval, protože dychtil po jeho království. Vzal mu pak svoji dceru a dal ji Demetriovi – takto se s Alexandrem rozešel a propuklo mezi nimi otevřené nepřátelství. Nakonec Ptolemaios vstoupil do Antiochie a nechal se korunovat za krále nad Sýrií. Měl tedy na hlavě dvě koruny – egyptskou a syrskou.

Král Alexandr byl právě tou dobou v Kilikii, protože tamní obyvatelstvo se proti němu bouřilo. Když se však dozvěděl o Ptolemaiových činech, vyrazil proti němu do boje. Ptolemaios mu vytáhl naproti, prudce na něj zaútočil a zahnal ho na útěk. Alexandr se uchýlil do Arábie, aby tam našel útočiště, a Ptolemaios slavil triumf. Arab Zabdiel pak Alexandra sťal a jeho hlavu poslal Ptolemaiovi.

Tři dny nato ale král Ptolemaios zemřel a místní obyvatelé pak pobili posádky, které zanechal v pevnostech. Tak se roku 167 stal králem Demetrios.

Jonatanova diplomacie

V oněch dnech shromáždil Jonatan muže z Judska k útoku na jeruzalémský hrad a postavil proti němu mnoho obléhacích strojů. Někteří bezbožníci, nepřátelé svého národa, se tehdy vypravili ke králi a oznámili mu, že Jonatan obléhá hrad. Ta zpráva krále rozzuřila. Jakmile ji vyslechl, hned se přesunul do Ptolemaidy a napsal Jonatanovi, ať zastaví obléhání a co nejrychleji se k němu dostaví k rozhovorům.

Když to Jonatan uslyšel, dal rozkazy, aby se v obléhání pokračovalo. Vybral si některé ze starších Izraele a kněží a vydal se s nimi do nebezpečí. Vzal stříbro, zlato, roucha a mnoho dalších darů, vypravil se za králem do Ptolemaidy a příznivě si ho naklonil. Někteří bezbožníci z jeho národa si na něj sice stěžovali, ale král se k němu zachoval tak jako jeho předchůdci. Vyznamenal jej před všemi svými důvěrníky, potvrdil jeho velekněžství i ostatní předešlé pocty a zařadil ho mezi své přední přátele.

Jonatan tehdy krále požádal, aby osvobodil Judsko a tři samařské okresy od daní, a slíbil mu za to 300 talentů stříbra. Král svolil a napsal o tom všem Jonatanovi list tohoto znění:

Král Demetrios zdraví svého bratra Jonatana a židovský národ.

Zde je opis listu, který jsme ohledně vás napsali ctěnému Lasthenovi. Posíláme ho na vědomí i vám:

Král Demetrios zdraví velectěného Lasthena.

Rozhodli jsme se udělit židovskému národu – našim přátelům a věrným spojencům – jisté výsady za jejich oddanost k nám. Potvrzujeme, že jim náleží území Judska, jakož i Efraim, Lod a Ramatajim, tři okresy, jež byly se všemi příslušnými územími připojeny k Judsku od Samaří.

Všechny ty, kdo přinášejí v Jeruzalémě oběti, osvobozujeme od královských dávek, které od nich král dříve každoročně vybíral z polní úrody a z ovocných stromů. Dále se od nynějška zříkáme všech právoplatných poplatků z desátků a dalších právoplatných odvodů jako je solná daň a peněžní daň koruně. Žádná z těchto výsad nebude zrušena od nynějška až navěky.

Nyní nech vyhotovit opis této listiny. Ten ať je předán Jonatanovi a veřejně vystaven na svaté hoře.

Demetriův nevděk

Král Demetrios viděl, že v jeho zemi panuje klid a nikdo se mu nestaví na odpor, a tak rozpustil všechna svá vojska a poslal je všechny domů s výjimkou cizineckých jednotek, jež najal u ostrovních národů. Tím si znepřátelil všechna vojska, která sloužila už jeho předkům.

Jistý Tryfon, dříve jeden z Alexandrových mužů, si všiml, že všechna vojska proti Demetriovi reptají. Vypravil se proto k Arabovi Imalkuovi, který vychovával Alexandrova malého syna Antiocha. Naléhal na něj, ať mu ho vydá, aby se mohl ujmout vlády místo svého otce. Líčil mu, co všechno Demetrios napáchal a jakou nenávist k němu chovají jeho vojska, a zdržel se tam delší čas.

Jonatan mezitím krále Demetria požádal, ať odvolá posádku jeruzalémského hradu a dalších pevností, protože stále vedli válku proti Izraeli. Demetrios poslal Jonatanovi tuto odpověď:

Nejenže to pro tebe a pro tvůj národ učiním, ale při první vhodné příležitosti tebe i tvůj národ vysoce poctím. Teď ale budu rád, když mi pošleš podpůrné jednotky, protože všechna má vojska se ode mne odvrátila.

Jonatan mu tedy do Antiochie poslal 3 000 zkušených bojovníků. Když dorazili, král se z jejich příchodu zaradoval. Uprostřed města se pak shromáždilo místní obyvatelstvo, asi 120 000 mužů, a chtěli zabít krále. Ten utekl do svého paláce, ale místní muži obsadili ulice města a začali útočit. Král zavolal na pomoc židovské bojovníky a ti mu všichni přišli na pomoc. Rozptýlili se po městě a pobili toho dne na 100 000 mužů. Město vypálili, pobrali v něm toho dne mnoho kořisti a krále zachránili.

Když místní zjistili, že Židé ovládají město, jak se jim zlíbí, opustila je odvaha a začali krále úpěnlivě prosit: „Usmiřme se! Ať už ti Židé přestanou bojovat proti nám i městu!“ A odhodili zbraně a uzavřeli mír. Takto se Židé proslavili před králem a přede všemi obyvateli jeho království a vrátili se do Jeruzaléma s hojnou kořistí.

Král Demetrios kraloval na svém trůně a v jeho zemi panoval klid. Porušil ale všechny své sliby Jonatanovi a zanevřel na něj. Místo, aby ho odměnil za prokázanou oddanost, začal ho hrozně utiskovat.

Jonatanovy úspěchy

Po nějaké době se Tryfon vrátil s malým chlapcem Antiochem, kterého prohlásil králem a nasadil mu korunu. Přidala se k němu všechna vojska, která Demetrios propustil, a dala se do boje proti Demetriovi; ten byl poražen a dal se na útěk. Tryfon vzal slony a zmocnil se Antiochie.

Mladý Antiochos pak napsal Jonatanovi:

Potvrzuji ti velekněžství, ustanovuji tě nad těmi čtyřmi okresy a řadím tě mezi královy přátele.

Poslal mu také zlaté stolní nádobí a dal mu právo pít ze zlatých pohárů, oblékat purpur a nosit zlatou sponu. Jeho bratra Šimona pak jmenoval místodržitelem od Tyrského srázu až k hranicím Egypta.

Jonatan se pak vypravil do Zaeufratí. Procházel tamními městy a celé syrské vojsko se přidalo na jeho stranu. Když dorazil do Aškelonu, obyvatelé města ho přivítali s poctami, když ale odtud zamířil do Gazy, místní obyvatelé před ním zavřeli brány. Oblehl tedy město a přilehlé obce vypálil a vydrancoval. Když ho pak obyvatelé Gazy prosili o mír, Jonatan jim vyhověl. Syny předních měšťanů vzal jako rukojmí a poslal je do Jeruzaléma. Potom procházel zemí dál až do Damašku.

Později se Jonatan doslechl, že do Kádeše v Galileji přitáhli Demetriovi velitelé s mohutným vojskem a chtějí ho zbavit moci. Vyrazil tedy proti nim, ale svého bratra Šimona zanechal v Judsku. Šimon se utábořil u Bet-curu a mnoho dní město obléhal a dobýval. Nakonec ho prosili o mír a on jim vyhověl. Vyhnal je ale odtud, město zabral a zřídil v něm posádku.

Jonatan zatím se svým vojskem tábořil u Genezaretského jezera. Časně ráno vytáhli na chacorskou pláň, kde se s nimi utkalo vojsko cizáků. Ti na ně ale v horách nachystali zálohu. Zatímco hlavní voj postupoval přímo proti Jonatanovi, záložní jednotka vyrazila ze svého místa a pustila se do boje. Všichni Jonatanovi muži se dali na útěk; v poli nezůstal nikdo kromě velitelů Matatiáše, syna Abšalomova, a Judy, syna Chalfiho.

Jonatan tehdy roztrhl své roucho, posypal si hlavu prachem a modlil se. Pak se vrátil do boje proti nepřátelům a udeřil na ně tak, že se dali na útěk. Když to zjistili Jonatanovi vlastní prchající vojáci, vrátili se a pronásledovali s ním nepřátele až do jejich tábora u Kádeše. Tam se zastavili. Toho dne padlo na 3000 cizáků a Jonatan se pak vrátil do Jeruzaléma.