LukŁk LukášŁukasza, kapitolarozdział Evangelium podle LukášeEwangelia Łukasza, kapitolarozdział 1

Už mnozí se pokusili sepsat vyprávění o věcech, které se mezi námi udály, tak jak nám je předali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky Slova. I já jsem se proto rozhodl po pořádku ti o tom napsat, vznešený Teofile, neboť jsem to všechno znovu pečlivě prozkoumal, abys poznal, jak spolehlivé je učení, které jsi přijal.

Radostná novina

Za dnů judského krále Heroda žil jeden kněz, jménem Zachariáš, z Abiášova kněžského oddílu. Jeho manželka byla z dcer Áronových a jmenovala se Alžběta. Ačkoli byli oba v Božích očích spravedliví a žili bezúhonně podle všech Hospodinových přikázání a ustanovení, neměli dítě. Alžběta byla neplodná a oba už byli v pokročilém věku.

Jednou, když přišla řada na jeho oddíl, Zachariáš konal před Bohem kněžskou službu. Podle zvyku kněžského úřadu na něj padl los, aby vešel do Hospodinova chrámu a obětoval kadidlo. V čase zapalování kadidla se venku sešlo veliké množství lidí k modlitbě.

Vtom se Zachariášovi ukázal Hospodinův anděl; stál vpravo od kadidlového oltáře. Když ho Zachariáš spatřil, byl ohromen a přemožen strachem. Anděl mu však řekl: „Neboj se, Zachariáši! Tvá prosba byla vyslyšena. Tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. Budeš se z toho radovat a veselit a z jeho narození budou mít radost mnozí, neboť bude v Hospodinových očích veliký. Nebude pít víno ani opojný nápoj a už z lůna své matky bude naplněn Duchem svatým. Mnohé ze synů Izraele obrátí k Hospodinu, jejich Bohu. Před jeho tváří půjde v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a nepovolné k moudrosti spravedlivých, aby přichystal Pánu připravený lid.“

„Podle čeho to poznám?“ zeptal se anděla Zachariáš. „Vždyť jsem stařec! I moje manželka je v pokročilém věku.“

Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Boží tváří! Byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tu radostnou novinu. Protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svůj čas naplní, hle, budeš němý a nepromluvíš až do dne, kdy se ty věci stanou.“

Lidé zatím čekali na Zachariáše a divili se, že se tak dlouho zdržuje v chrámu. Když konečně vyšel, nemohl s nimi mluvit, a tak poznali, že musel mít v chrámu vidění. Zůstával totiž němý a dorozumíval se s nimi posunky.

Po uplynutí své týdenní služby se pak vrátil domů. Jeho manželka Alžběta zanedlouho počala, ale pět měsíců to tajila. Říkala si: „Takto se ke mně zachoval Hospodin – přišel čas, kdy na mě pohlédl a zbavil mě veřejné pohany!“

Nic není nemožné

Když byla Alžběta v šestém měsíci, poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského města jménem Nazaret k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova. Ta panna se jmenovala Marie. Když k ní přišel, řekl: „Zdravím tě, milostí obdařená, Hospodin s tebou!“

Ta slova ji rozrušila. Co to bylo za pozdrav? přemýšlela. Anděl jí ale řekl: „Neboj se, Marie, vždyť jsi nalezla milost u Boha! Hle, počneš, porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký, bude nazýván Synem Nejvyššího a Hospodin, náš Bůh, mu dá trůn jeho otce Davida. Bude navěky kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování bude bez konce.“

„Jak se to stane?“ zeptala se Marie anděla. „Vždyť jsem ještě nepoznala muže.“

„Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího,“ odpověděl jí anděl. „To svaté dítě, které se narodí, proto bude nazýváno Syn Boží. A hle, tvá příbuzná Alžběta, o níž se říkalo, že je neplodná, i ona přes své stáří počala syna a je v šestém měsíci. U Boha přece není nic nemožné.“

Marie řekla: „Hle, jsem služebnice Páně. Ať se mi stane podle tvého slova!“ Tehdy od ní anděl odešel.

Má duše velebí Hospodina

V těch dnech pak Marie vstala a spěšně odešla do hor, do města Judova. Když vešla do Zachariášova domu, pozdravila Alžbětu, a jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, děťátko v jejím lůnu poskočilo. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a hlasitě zvolala: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna! Jaká čest, že ke mně přišla matka mého Pána! Hle, jakmile tvůj pozdrav zazněl v mých uších, děťátko v mém lůnu poskočilo radostí. Blaze té, která uvěřila, neboť se naplní, co jí Hospodin slíbil.“

Marie na to řekla:

„Má duše velebí Hospodina

a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli,

neboť si všiml ponížení své služebnice.

Hle, od nynějška všechna pokolení

budou vyprávět o mé blaženosti,

neboť mi učinil veliké věci Ten, který je mocný.

Jeho jméno je svaté

a jeho milosrdenství k těm, kdo jej ctí,

trvá od pokolení do pokolení.

Svou paží dokázal moc,

rozehnal ty, kdo mají v srdci pyšné myšlenky.

Mocné svrhl z trůnů

a ponížené povýšil.

Hladové nasytil dobrými věcmi

a bohaté propustil s prázdnou.

Ujal se Izraele, svého služebníka;

pamatoval na milosrdenství –

jak zaslíbil našim otcům –

vůči Abrahamovi a jeho semeni až navěky.“

Marie pak u ní zůstala asi tři měsíce a potom se vrátila domů.

Janovo narození

Alžbětě se tehdy naplnil čas k porodu a porodila syna. Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, jak jí Hospodin prokázal své veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní.

Osmého dne, když přišli dítě obřezat, chtěli ho pojmenovat po otci Zachariáš. Jeho matka jim na to řekla: „Ne, bude se jmenovat Jan.“

Namítli jí: „Vždyť se tak ve tvém příbuzenstvu nikdo nejmenuje!“

Ptali se tedy posunky jeho otce, jak by ho chtěl pojmenovat. Požádal o tabulku a napsal: „Jmenuje se Jan.“ Všichni se podivili a vtom se mu otevřela ústa, rozvázal se mu jazyk a on dobrořečil Bohu.

Na všechny jejich sousedy přišla bázeň a lidé si o tom všem povídali po celých judských horách. Všichni, kdo o tom slyšeli, si to uchovávali v srdci a říkali: „Co to bude za dítě?“ A ruka Hospodinova byla s ním.

Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a prorokoval:

„Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele,

neboť navštívil a vykoupil svůj lid!

Vyzdvihl nám roh spásy

v domě svého služebníka Davida,

jak to sliboval ústy svých svatých proroků,

kteří byli už od věků.

Spasil nás od našich nepřátel

a z ruky všech, kdo nás nenávidí.

Prokázal milosrdenství našim otcům

a vzpomenul na svou svatou smlouvu –

na přísahu, kterou dal našemu otci Abrahamovi,

že nás vysvobodí z ruky nepřátel,

abychom beze strachu sloužili jemu

ve svatosti a spravedlnosti před jeho tváří

po všechny dny svého života.

A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího,

neboť půjdeš před Pánem připravit jeho cesty,

dát jeho lidu poznat spásu

v odpuštění jejich hříchů

pro niterné milosrdenství našeho Boha,

v němž nás navštíví jako Svítání shůry,

aby se ukázal bydlícím v temnotě a stínu smrti

a přivedl naše nohy na cestu pokoje.“

Chlapec pak rostl a sílil v duchu a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael.