Pro Přísloví, kapitola Kniha přísloví, kapitola 20
Víno je drzoun a pivo křikloun;
kdo za ním vrávorá, nezmoudří.
Jako když lev řve, král hrůzu nahání;
svůj život ohrožuje, kdo jej popudí.
Upustit od sporu je člověku ke cti,
rozčilovat se umí každý hňup.
Na podzim lenoch orat nechce,
o žních bude žebrat zbytečně.
Rada v srdci člověka je voda hluboká,
kdo je rozumný, ji umí načerpat.
Svou vlastní oddaností se kdekdo holedbá,
věrného muže však aby pohledal.
Spravedlivý je, kdo žije v poctivosti;
šťastní budou jeho potomci!
Král sedí na trůnu, aby soudil,
všechno zlo svým zrakem rozhání.
Kdo může říci: Mám čisté srdce,
od hříchu jsem se oprostil?
Dvojí metr a dvojí závaží –
Hospodinu se hnusí obojí.
I na dětech se podle chování pozná,
jak čistá a upřímná je jejich povaha.
Slyšící ucho, vidoucí oko –
obojí učinil Hospodin.
Nemiluj spánek, ať nezchudneš;
otevři oči, ať se nasytíš.
„Špatné, moc špatné,“ říká, kdo kupuje,
a jen co popojde, už si pochvaluje.
Někdo má zlato a perel hromady,
nejdražším klenotem jsou moudré rty.
Vezmi plášť tomu, kdo ručí za cizího,
když ručí za cizinku, vezmi si zástavu.
Ten, komu pokrm ze lži lahodí,
skončí s ústy plnými kamení.
Podpoř své úmysly dobrou radou,
nech se poučit, než začneš boj.
Mluvka roznáší tajemství, kudy chodí;
s tlučhubou neměj co do činění.
Kdo zlořečí otci nebo matce,
toho svíce zhasne v temnotě.
Rychlé zbohatnutí na začátku,
žádné požehnání na konci.
Nikdy neříkej: „Tu křivdu pomstím,“
čekej na Hospodina – ten ti pomůže.
Dvojí závaží se Hospodinu hnusí;
falešné váhy se mu nelíbí.
Hospodin řídí lidské kroky;
který člověk své cestě rozumí?
Je v pasti, kdo něco chvatně prohlásil za svaté
a teprve potom přemýšlel.
Moudrý král se vypořádá s darebáky:
nechá je drtit pod koly.
Hospodinovou svící je duch člověka –
vše, co je skryté, prozkoumá.
Láska a věrnost ať opatrují krále,
jeho trůn ať podpírá laskavost.
Chloubou mládenců je jejich síla,
ozdobou starců šediny.
Rány a modřiny uzdravují ze špatnosti,
bití zasahuje hluboké útroby.