Sir Sírachovec, kapitola Kniha Sírachovcova, kapitola 12
Komu prokazovat dobro
Prokazuješ-li dobro, poznej, komu je prokazuješ,
a on ti za tvou laskavost poděkuje.
Prokazuj dobro zbožnému a on tě odmění;
a když ne on, pak jistě Nejvyšší.
Žádné dobro nečeká toho, kdo se drží zla,
a také toho, kdo chudým nedává.
Zbožnému dej,
ale hříšnému nepomáhej.
Prokazuj dobro poníženému,
bezbožnému ale nedávej.
Odepři mu chléb a nedávej mu,
jinak se posílen vrhne na tebe:
za všechno dobrodiní, jež jsi mu prokázal,
bys potom dostal dvojnásobek zla.
Hříšníky totiž nenávidí i Nejvyšší
a ztrestá bezbožné, jak si zaslouží.
Dobrému dej,
ale hříšnému nepomáhej.
Nikdy nevěř nepříteli
Přítel se nepozná ve štěstí,
nepřítel se neukryje v neštěstí.
Má-li se člověk dobře, jeho nepřátelé se trápí,12:9 Hebr. znění: jsou přátelští.
má-li se špatně, i přítel ho opustí.
Nikdy nevěř svému nepříteli –
jako rez žere kov, tak působí jeho zlost.
I když se poníží a půjde shrbený,
udrž si odstup a chraň se před ním.
Chovej se k němu, jako bys leštil zrcadlo –
nakonec vše vyjde najevo.
Nestav ho po svůj bok,
jinak tě svrhne a zabere tvé místo.
Neposazuj ho po své pravici –
zatouží sedět tam, kde ty!
Nakonec pochopíš má slova,
s lítostí uznáš, že jsem tě varoval.
Kdo lituje zaklínače, kterého uštkl had,
nebo všechny, kdo si zahrávají s šelmami?
Stejně dopadne ten, kdo se stýká s hříšníkem –
do jeho hříchů se zaplete.
Nějakou dobu s tebou zůstane,
když ale zakolísáš, zradí tě.
Na rtech nepřítele mohou být sladká slova,
v srdci však přemítá, jak tě srazit do bláta.
V očích nepřítele mohou být i slzy,
když však přijde příležitost, vrhne se po tvé krvi.
Ve tvém neštěstí přispěchá dřív než ty –
předstírá pomoc, ale chce tě podrazit!
Bude třást hlavou a lomit rukama,
bude hodně vzdychat, tvář samá přetvářka!