1Ma1Makk 1. Makabejská1. Makkabäer, kapitolaKapitel První kniha makabejskáDas erste Buch der Makkabäer, kapitolaKapitel 12

Spojenectví s Římem a Spartou

Když Jonatan viděl, že je příhodná chvíle, poslal vybrané vyslance do Říma, aby s Římany obnovil a upevnil přátelství. Obdobné listy rozeslal také do Sparty a do dalších míst. Poslové se vydali do Říma, vešli do senátu a promluvili: „Velekněz Jonatan a židovský národ nás poslali obnovit naše dřívější přátelství a spojenectví.“ Senát jim pak vystavil průvodní listy pro příslušné místní úřady k zajištění bezpečného návratu do Judska.

Zde je znění listu, který Jonatan napsal Sparťanům:

Velekněz Jonatan, národní rada starších, kněží a ostatní židovský lid zdraví své bratry Sparťany.

Váš král Areios kdysi poslal našemu veleknězi Oniášovi list, v němž zmiňuje naše bratrství, jak dokládá přiložený opis. Oniáš přijal vašeho vyslance s poctami a převzal list, v němž se výslovně mluví o našem spojenectví a přátelství. Nemáme to sice zapotřebí, jelikož nacházíme posilu ve svých svatých knihách, přesto jsme se ale rozhodli obnovit s vámi tímto listem bratrství a přátelství, abychom se vám neodcizili. Vždyť od doby, kdy jste nám svůj list poslali, už uplynul dlouhý čas.

Vždy a stále na vás pamatujeme při obětech, které přinášíme o svátcích i ostatních stanovených dnech, a také při modlitbách, neboť se sluší a patří pamatovat na bratry. Radujeme se z vaší slávy, na nás však ze všech stran dolehla mnohá soužení a četné války, když na nás útočili králové z našeho okolí. Nechtěli jsme ale vás ani ostatní spojence a přátele kvůli těmto válkám obtěžovat. Máme přece nebeskou pomoc, jejímž přispěním jsme byli osvobozeni od nepřátel a naši nepřátelé byli pokořeni.

Vybrali jsme proto Numenia, syna Antiochova, a Antipatra, syna Jásonova, a poslali je k Římanům, aby obnovili naše dřívější přátelství a spojenectví s nimi. Uložili jsme jim, aby se vypravili také k vám, vyřídili vám pozdravy a předali vám náš dopis o obnově našeho bratrství. Budeme tedy rádi, když nám na to odpovíte.

Zde je znění listu, který kdysi Sparťané poslali Oniášovi:

Spartský král Areios zdraví velikého kněze Oniáše.

V jednom spisu se našla zmínka, že Sparťané a Židé jsou bratři a že společně pocházíme z rodu Abrahamova. Nyní, když jsme se to dozvěděli, budeme rádi, když nám napíšete, jak se vám daří.

My vám píšeme toto: vaše stáda a vaše majetky jsou naše a naše zase vaše. Ukládáme svým vyslancům, aby vám toto vyřídili.

Další Jonatanovy a Šimonovy úspěchy

Jonatan dostal zprávu, že Demetriovi velitelé přitáhli znovu – s ještě větším vojskem než dříve – a chtějí s ním válčit. Vyrazil tedy z Jeruzaléma a táhl jim naproti do chamátského kraje, aby jim zabránil ve vpádu na své území. Vyslal do jejich tábora zvědy a ti mu po návratu oznámili, že se ho nepřátelé chystají v noci napadnout. Po západu slunce proto Jonatan vydal svým mužům rozkaz, aby bděli ve zbrani a celou noc drželi bojovou pohotovost. Kolem tábora také rozestavěl stráže. Když se nepřátelé dozvěděli, že Jonatan je se svými muži připraven k boji, zachvátil je strach a hrůza. Nechali ve svém táboře hořet ohně a vytratili se. Jonatan a jeho muži o tom až do rána nevěděli, protože viděli hořící ohně. Pustili se za nimi, ale už je nedostihli, protože nepřátelé mezitím překročili řeku Eleuteros. Jonatan se tedy obrátil proti arabskému kmeni Zabadejců, porazil je a obral o kořist. Potom táhl dál až do Damašku, odkud procházel celý ten kraj.

Šimon mezitím také podnikl tažení. Postoupil až k Aškelonu a okolním pevnostem, načež se obrátil k Joppě a dobyl ji. Dozvěděl se totiž, že místní chtějí pevnost vydat Demetriovým mužům. Zřídil tam tedy posádku, aby město hlídala.

Když se Jonatan vrátil, svolal starší lidu a radil se s nimi, že je potřeba vystavět v Judsku pevnosti, zvýšit jeruzalémské hradby a vztyčit vysokou zeď mezi hradem a zbytkem města. Hrad měl být od města oddělen a odloučen, aby jeho posádka nemohla nic nakupovat ani prodávat. Sešli se tedy, aby opevnili město, a Jonatan dal u potoka na východní straně opravit zřícenou část hradeb, která se jmenuje Chafenata. Šimon pak vystavěl Chadídu v podhůří, opevnil ji a opatřil branami a závorami.

Jonatan zajat

Tryfon toužil stát se vládcem Sýrie a nosit královskou korunu. Chystal se proto vztáhnout ruku na krále Antiocha, ale bál se, že mu v tom Jonatan zabrání a vyhlásí mu válku. Vypravil se tedy a přitáhl do Bet-šeanu, aby ho zajal a zabil. Jonatan mu ale vytáhl k Bet-šeanu naproti se 40 000 vybranými bojovníky.

Když Tryfon uviděl, s jak velikým vojskem dorazil, neodvážil se na něj vztáhnout ruku, ale přijal ho s poctami, představil ho všem svým důvěrníkům, předal mu dary a nařídil všem svým pobočníkům i vojsku, ať ho poslouchají jako jeho samého. Jonatanovi pak řekl: „Proč plýtváš silami celého vojska, když spolu neválčíme? Pošli je hned domů a vezmi si k sobě jen malou družinu, se kterou mě doprovodíš do Ptolemaidy. Chci ti to město i ostatní pevnosti předat včetně zbytku vojska a všech úředníků; potom se hned vrátím domů. Proto tu přece jsem.“

Jonatan mu uvěřil a udělal, co řekl. Rozpustil své jednotky a ty se vrátily do Judska. Vzal s sebou jen 3 000 mužů, z nichž ještě 2 000 nechal v Galileji, a tak jich s ním šlo jen 1 000. Jakmile Jonatan vstoupil do Ptolemaidy, místní zavřeli brány, zajali ho a všechny, kdo ho doprovázeli, pobili mečem.

Tryfon zatím poslal vojska a jízdu do Galileje a na Velkou pláň, aby pobili všechny ostatní Jonatanovy muže. Ti usoudili, že Jonatan byl zajat a zahynul spolu se svým doprovodem, a tak si navzájem dodali odvahy a vytáhli v sevřeném šiku do boje. Když pronásledovatelé viděli, že Židé jsou připraveni bojovat o život, raději se vrátili.

Všichni v pořádku dorazili do Judska a oplakávali Jonatana i jeho muže. Velice se báli a celý Izrael hluboce truchlil. Všichni pohané z okolí je chtěli zničit, protože si řekli: „Teď nemají vůdce ani zastánce. Pojďme s nimi bojovat a vyhladit jejich památku ze světa!“