LukLk LukášLukas, kapitolaKapitel Evangelium podle LukášeDas Evangelium nach Lukas, kapitolaKapitel 19

Zacheus

Ježíš přišel do Jericha a procházel jím. A hle, byl tam muž jménem Zacheus, hlavní výběrčí daní a veliký boháč. Toužil se podívat, kdo je Ježíš, ale kvůli davu nemohl, neboť byl malé postavy. Běžel tedy napřed a vylezl na planý fíkovník, aby ho uviděl, až tudy půjde.

Když tam Ježíš dorazil, vzhlédl a řekl mu: „Zachee, pojď rychle dolů. Dnes musím zůstat u tebe doma.“

Rychle tedy slezl a radostně ho přijal. Všichni, kdo to viděli, si ale stěžovali: „To šel na návštěvu k takovému hříšníkovi?!“

Zacheus potom vstal a řekl Pánu: „Podívej se, Pane, polovinu svého jmění dávám chudým, a jestli jsem někoho nějak ošidil, čtyřnásobně to nahradím.“

„Dnes do tohoto domu přišla spása,“ řekl mu na to Ježíš. „I on je přece syn Abrahamův! Syn člověka totiž přišel hledat a zachránit, co bylo ztracené.“

O hřivnách

Tehdy vyprávěl svým posluchačům další podobenství, protože se blížil k Jeruzalému a oni si mysleli, že se už nyní má zjevit Boží království. Řekl jim: „Jeden urozený člověk odešel do daleké země, aby se odtamtud vrátil jako král. Předtím si zavolal deset svých služebníků, dal jim deset hřiven a řekl jim: ‚Hospodařte s tím, dokud nepřijdu.‘ Jeho krajané ho ale nenáviděli a hned vyslali poselstvo, aby vyřídilo: ‚Nechceme ho za krále!‘

Když se pak vrátil jako král, zavolal si služebníky, kterým svěřil peníze, aby zjistil, kolik kdo vydělal. Přišel první a řekl: ‚Pane, tvá hřivna vynesla deset hřiven.‘ Král odpověděl: ‚Výborně, můj dobrý služebníku! Protože jsi byl věrný v tom nejmenším, vládni deseti městům.‘

Přišel druhý a řekl: ‚Pane, tvá hřivna vydělala pět hřiven.‘ Odpověděl mu: ‚Ty buď vládcem pěti měst.‘

Potom přišel další a řekl: ‚Pane, zde máš svou hřivnu. Měl jsem ji uloženou v šátku, neboť jsem se tě bál. Jsi přísný člověk; vybíráš, co sis neuložil, a sklízíš, co jsi nezasel.‘ Král mu řekl: ‚Soudím tě podle tvých vlastních slov, zlý služebníku. Věděl jsi, že jsem přísný člověk, že vybírám, co jsem neuložil, a sklízím, co jsem nezasel? Proč jsi tedy nedal mé peníze směnárníkům, abych si je po návratu vybral i s úroky?‘ Tehdy řekl své družině: ‚Vezměte mu tu hřivnu a dejte ji tomu, který má deset hřiven.‘

‚Pane,‘ namítli, ‚vždyť už má deset hřiven.‘

Říkám vám: ‚Každému, kdo má, bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má. A ty mé nepřátele, kteří nechtěli, abych byl jejich králem, přiveďte sem a pobijte je přede mnou.‘“

Král na oslíku

Po těch slovech znovu vyrazil na cestu vzhůru k Jeruzalému. Když se přiblížil k Betfagé a k Betanii u hory zvané Olivetská, poslal dva ze svých učedníků se slovy: „Jděte do vesnice před vámi. Jakmile tam přijdete, najdete přivázané oslátko, na kterém ještě nikdy nikdo neseděl. Odvažte ho a přiveďte. Kdyby se vás někdo ptal, proč ho odvazujete, odpovězte: ‚Pán ho potřebuje.‘“

Poslové odešli a nalezli vše tak, jak jim řekl. Když odvazovali oslátko, majitelé se jich ptali: „Proč to oslátko odvazujete?“

„Pán ho potřebuje,“ odpověděli.

Odvedli oslátko k Ježíši, přikryli je svými plášti a Ježíše posadili na ně. A jak jel, prostírali své pláště na cestu.

Když se blížil k hřebeni Olivetské hory, odkud cesta klesá dolů, začalo celé množství učedníků hlasitě a radostně chválit Boha za všechny zázraky, které viděli. Volali:

„Požehnaný král,

jenž přichází v Hospodinově jménu!

Pokoj na nebi

a sláva na výsostech!“

V davu byli i někteří farizeové. Řekli mu: „Mistře, napomeň své učedníky!“

Odpověděl jim: „Říkám vám, že kdyby zmlkli, křičelo by kamení!“

Doupě lupičů

Když dorazil na hřeben a uviděl město, rozplakal se nad ním: „Ó kdybys poznalo aspoň v tento svůj den, co by ti přineslo pokoj! Teď je to ale tvým očím skryto. Přijdou na tebe dny, kdy tě tví nepřátelé obklíčí valem a oblehnou tě. Sevřou tě ze všech stran a srovnají tě se zemí, i tvé děti v tobě. Nenechají v tobě kámen na kameni, protože jsi nepoznalo čas svého navštívení.“

Potom přišel do chrámu a začal z něj vyhánět ty, kdo tam prodávali. „Je psáno,“ říkal jim, „‚Můj dům je domem modlitby,‘ ale vy jste z něj udělali ‚doupě lupičů‘!“

Každý den pak učil v chrámu. Vrchní kněží, znalci Písma a přední muži z lidu zatím hledali způsob, jak ho zahubit. Nevěděli ale, jak to provést, protože všechen lid mu visel na rtech.