Pro Přísloví, kapitola Kniha přísloví, kapitola 22
Jméno je cennější než spousta peněz,
nad stříbro a zlato je být oblíben.
Boháč a chudák mají společné jedno:
Stvořitelem obou je Hospodin.
Rozvážný vidí hrozbu a vyhne se jí,
prosťáčci však jdou dál, až na to doplatí.
Výsledkem pokory a úcty k Hospodinu
je bohatství, sláva a život.
Trnitá a zrádná je cesta zvráceného,
komu je život drahý, drží se daleko.
Zasvěcuj dítě do jeho cesty –
nesejde z ní, ani když zestárne.
Boháč panuje nad chudáky,
dlužník je věřitelovým otrokem.
Kdo seje bezpráví, sklidí neštěstí;
jeho hrůzovláda pomine.
Požehnaný je ten, kdo je štědrý;
i o chleba se dělí s chudákem.
Vyžeň drzouna a zmizí rozepře –
konec hádek i urážek!
Kdo z čistého srdce miluje,
kdo má ušlechtilost na svých rtech,
bude mít krále za přítele.
Hospodin střeží vědění,
úmysly podvodníků ale překazí.
„Venku je lev!“ říká lenoch.
„Na ulici přijdu o život!“
Ústa svůdkyně jsou bezedná jáma,
kdo hněvá Hospodina, do ní se propadne.
Nerozumnost vězí v srdci dítěte,
trestající metla ji však vyžene.
Kdo drtí chudé, aby se obohatil,
a dává bohatým, skončí v chudobě.
Slova mudrců
Nakloň své ucho a slova mudrců slyš,
své srdce věnuj mému vědění.
Příhodné bude, když zachováš je v nitru,
budou-li pohotově vždy na tvých rtech.
Dnes právě tebe mám v úmyslu učit,
abys na Hospodina pevně spoléhal.
Třicatero rad jsem pro tebe sepsal –
je v nich poučení a vědění,
abys poznal výroky spolehlivé pravdy
a předával ji těm, kdo na ni čekají:
Neodírej chudáka – je přece chudák;
u soudu neutlačuj ubohé.
Sám Hospodin se jejich pře ujme
a vydře duši těm, kdo vydírají je!
Neměj za přítele vznětlivého muže,
se vzteklým člověkem se nespolčuj,
jinak se přiučíš jeho zvykům,
do pasti uvrhneš duši svou.
Nepatři k těm, kdo se upisují,
nezaručuj se za půjčky.
Proč bys měl přijít i o vlastní lůžko,
až nebudeš mít čím zaplatit?
Neposunuj dávné mezníky,
které tví otcové vztyčili.
Hleď – kdo je mistrem svého díla,
v královských službách octne se;
nepatrným lidem sloužit nebude.