EccΕκκλ KazatelΕκκλησιαστής, kapitolaκεφάλαιο Kniha KazatelΕκκλησιαστής, kapitolaκεφάλαιο 11

Neskládej ruce

Posílej svůj chléb po vodě –

po čase znovu najdeš jej.

Rozděl vše na sedm nebo i osm dílů,

vždyť nevíš, co zlého může potkat zem.

Když se oblaka naplní vodou,

na zemi padne lijavec.

Když spadne strom, zůstane ležet,

ať padl k jihu, nebo na sever.

Kdo čeká vítr, nikdy nezaseje,

kdo hledí na mraky, nikdy nesklidí.

Tak jako nerozumíš cestě větru

anebo zárodku v lůnu těhotné,

stejně tak nerozumíš dílu Boha,

jenž působí to vše.

Rozsívej zrána svoje zrno

ani zvečera své ruce neskládej –

vždyť nevíš, zda se zdaří to, či ono,

či zda je stejně dobré obojí.

Raduj se z mládí

Jak sladké je světlo; vidět slunce je tak příjemné! Jakkoli dlouho člověk žije, ze všech těch let ať se raduje – ať ale přitom pamatuje, kolik jej čeká dnů v temnotě. Vše, co přijde, je zmar.

Raduj se, mladíku, ze svého mládí;

ze srdce vesel se, dokud jsi mlád.

Jdi, kam tě vede tvé vlastní srdce,

za tím, co vidíš svýma očima.

Buď si však vědom, že s tímto vším

před Božím soudem budeš stát.

Zármutek si k srdci nepřipouštěj

a všechny potíže drž si od těla –

vždyť dětství a mládí je marnost prchavá!