Wis Moudrost, kapitola Moudrost Šalomounova, kapitola 9
Šalomounova modlitba9:1 srov. 1Kr 3:6–9
„Bože našich otců, Pane milosrdenství,
ty jsi svým slovem všechno učinil
a člověka jsi uzpůsobil ve své Moudrosti,
aby panoval nad tvými tvory,
aby spravoval svět ve svatosti a spravedlnosti
a konal soud s poctivou myslí.
Dej mi Moudrost, jež tvému trůnu přísedí,
a nevylučuj mě z počtu svých sloužících.
Jsem přece tvůj otrok, syn tvé děvečky,
slabý člověk s krátkým životem,
který jen málo chápe právo a zákony.
Vždyť i kdyby někdo z lidí byl dokonalý,
bez tvé Moudrosti by nebyl nic.
Tys mě ustanovil králem svého lidu
a soudcem nad svými syny a dcerami.
Řekls, ať postavím chrám na tvé svaté hoře
a oltář ve městě, kde přebýváš,
aby byl obrazem svatostánku,
který jsi od počátku připravil.
S tebou je Moudrost, která zná tvá díla
a byla při tom, když jsi tvořil svět.
Ona ví, co se líbí tvým očím
a co je správné podle tvých příkazů.
Sešli ji ze svatého nebe,
od trůnu své slávy ji pošli sem,
aby mi pomáhala při mém úsilí
a abych poznal, v čem máš zalíbení.
Ona vše ví a všemu rozumí,
a tak mě moudře povede v mém jednání
a svou slávou mě ochrání.
Tehdy ti mé skutky budou příjemné,
tvůj lid budu soudit spravedlivě
a budu hoden trůnu svého otce.
Kdo z lidí pozná Boží plány?
Kdo pochopí, co chce Hospodin?
Myšlenky smrtelníků jsou bídné
a naše záměry vrtkavé.
Neboť duši zatěžuje pomíjivé tělo
a ustaranou mysl tíží zemský stan.
Jen stěží chápeme, co je na zemi,
s námahou nacházíme, co máme na dosah –
kdo tedy prozkoumá, co je na nebi?
Kdo pozná tvé plány, dokud ho neobdaříš Moudrostí,
dokud mu nepošleš svého svatého ducha shůry?
Jedině tak se cesty pozemšťanů napřímily,
lidé poznali, v čem máš zalíbení,
a byli spaseni tvou Moudrostí.“