HosOs. OzeášOseas, kapitolacapítulo Kniha proroka OzeášeLibro del profeta Oseas, kapitolacapítulo 2

Přesto však synů Izraele bude jako mořského písku, který se nedá změřit ani spočítat. Tam, kde slyšeli: „Nejste můj lid,“ jim budou říkat: „Synové živého Boha.“ Synové Judy a synové Izraele se sjednotí pod jediným vůdcem a povstanou ze země. Ano, veliký bude den Jizreele!

Říkejte svým bratrům: „Ami, Můj lid“ a svým sestrám: „Ruchama, Milovaná“.

Nevěrná manželka

Žalujte matku svou, žalujte,

neboť mi není manželkou

a já nejsem jejím manželem!

Ať očistí svou tvář od smilstva,

cizoložství ať mezi prsy nechová –

jinak ji svléknu donaha,

abych ji obnaženou ukázal

jako v den, kdy se zrodila,

a obrátím ji v poušť a suchopár,

aby žízní zmírala.

Ani její děti nebudu milovat,

protože jsou to děti ze smilstva.

Jejich matka totiž smilnila,

nestydatá byla jejich rodička.

Říkala: „Půjdu za svými milenci,

kteří mi jídlo i vodu dávají,

kteří mi dávají vlnu i len,

olej i nápoje.“

Proto jí zatarasím cestu trním

a zastavím ji zdí,

aby netrefila svými stezkami.

Za svými milenci se požene, ale nedožene je,

bude je hledat, ale nenajde.

Tehdy si řekne:

„Vrátím se zpátky za svým manželem,

vždyť mi s ním bylo líp než teď!“

Až dosud ale uznat nechtěla,

že jsem jí obilí, víno i olej dával já,

že jsem jí dával hojnost stříbra i zlata,

které utráceli na Baala.

Své obilí si proto v čas sklizně vezmu zpět

a v době vinobraní víno své;

strhnu z ní svou vlnu i svůj len,

jimiž se přikrývala ve své nahotě.

Brzy odhalím její sprostotu

před zraky jejích milenců

a nikdo ji nezachrání přede mnou.

Ukončím veškeré její veselí,

její svátky i její novoluní,

její soboty i všechny její slavnosti.

Zpustoším její vinice i fíkové sady,

o kterých říká: „Tím mi zaplatili moji milenci,“

a proměním je v lesní houštiny,

kde budou požírány divokými zvířaty.

Potrestám ji za ty dny,

ve kterých uctívá baaly kadidly

a ozdobená náušnicemi a sponami

chodí za svými milenci –

na mě však vůbec nemyslí,

praví Hospodin.

Zasnoubím si tě navěky

Pak si ji ale znovu nakloním;

povedu ji po poušti,

kde k ní láskyplně promluvím.

Její vinice jí tehdy navrátím,

Rokle neštěstí se jí stane Bránou k naději,

a tehdy mi odpoví jako zamlada,

jako v den, kdy vyšla z Egypta.

Toho dne, praví Hospodin,

mi budeš říkat: „Manželi“ –

Baalem mě nenazveš už nikdy víc.

Jména baalů totiž z tvých úst odstraním,

aby už nebyli svým jménem vzýváni.

V ten den uzavřu smlouvu kvůli nim

s divokou zvěří a s ptáky na nebi

i s havětí, co leze po zemi;

luk, meč a válku ze země vymýtím,

všem dám odpočinout v bezpečí.

Zasnoubím si tě navěky,

zasnoubím si tě právem a spravedlností,

láskou a milosrdenstvím.

Zasnoubím si tě také věrností,

abys poznala, kdo je Hospodin.

V ten den odpovím,

praví Hospodin,

odpovím nebi

a to odpoví zemi.

Země odpoví obilí,

vínu i oleji

a to vše odpoví Jizreeli.

Do země si jej zaseji

a nad Lo-ruchamou se smiluji.

Lo-amiho oslovím: „Jsi můj lid,“

a on mi odpoví: „Můj Bůh jsi ty!“