JerJer. JeremiášJeremías, kapitolacapítulo Kniha proroka JeremiášeLibro del profeta Jeremías, kapitolacapítulo 15

Jsem unaven soucitem

Hospodin mi řekl: „I kdyby se přede mě postavili Mojžíš a Samuel, nenechal bych se naklonit k tomuto lidu. Odežeň je ode mě. Ať jdou! Až se tě zeptají: ‚Kam máme jít?‘ odpověz jim – Tak praví Hospodin:

Kdo má jít na smrt, zemře,

kdo pod meč, ten pod meč,

kdo do hladu, bude hladovět

a kdo do zajetí, bude odvlečen.

Sešlu na ně čtvero trestů, praví Hospodin. Meč, aby zabíjel; psy, aby vláčeli; ptáky a divou zvěř, aby žrali a hubili. Kvůli tomu, co judský král Menaše, syn Ezechiášův, páchal v Jeruzalémě, je učiním odstrašujícím příkladem pro všechna království země.

Kdo tě, Jeruzaléme, polituje?

Kdo se nad tebou ustrne?

Kdo se zastaví zeptat se,

jak ti je?

Opustil jsi mě, praví Hospodin,

odešel jsi pryč.

Vztáhnu na tebe ruku a zničím tě;

soucitem už jsem unaven!

Budu je převívat lopatami jako obilí

ve městech po celé zemi.

Připravím je o děti, zahubím svůj lid,

neboť se od svých cest neodvrátili.

Proto jejich vdovy rozmnožím

více než písek v mořích.

V poledne na ně přivedu zhoubce,

na matky i na mládence;

znenadání na ně uvalím

hrůzu a zděšení.

I matka sedmi dětí zchřadne

u konce s dechem,

za bílého dne jí zajde slunce,

v hanbě se bude stydět.

Ty, kdo přežijí, pak vydám meči

před jejich nepřáteli, praví Hospodin.“

Budeš mými ústy

Běda mi, matko, že jsem se ti narodil –

muž, který má s celou zemí svár a při!

Nic jsem si nevypůjčil, nikdo mi nedluží,

a přesto mi všichni zlořečí.

Hospodin praví: „Pro vaše vlastní dobro vás jistě pošlu pryč; přivedu na vás nepřítele v čase bídy, v čase soužení. Dá se snad ocel ze severu přerazit železem či bronzem? Vaše bohatství a vaše poklady nechám bez náhrady padnout za kořist kvůli všem hříchům, jež jste páchali po celém vašem území. Nechám vás otročit vašim nepřátelům v neznámé zemi, neboť můj hněv proti vám už hoří – šlehají z něho plameny!“

Hospodine, ty rozumíš,

vzpomeň si na mě, ke mně přijď,

pomsti se za mě

na mých pronásledovatelích!

Ve své trpělivosti mi ještě dovol žít –

považ, jaké kvůli tobě snáším urážky!

Jakmile tvá slova přišla,

ihned jsem je sněd,

tvá slova mě potěšila,

vnesla radost do srdce.

Hospodine, Bože zástupů,

patřím přece tobě!

Nesedávám s těmi, kdo se veselí,

neoslavuji s nimi.

Sedím sám, protože jsi na mě ruku položil

a naplnil mě nevolí.

Proč má bolest nikdy nekončí,

proč se má hrozná rána nechce zahojit?

Stal ses mi zdrojem zklamání –

copak jsi potok bez vody?

Nuže, toto praví Hospodin: „Pokud se obrátíš, já tě obnovím, abys stál přede mnou jako můj služebník. Budeš-li rozlišovat mezi vzácným a bezcenným, budeš mými ústy. Ať se oni obrátí k tobě, ty se neobracej k nim. Postavil jsem tě proti tomuto lidu jako pevnou bronzovou hradbu. Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě – vždyť já jsem s tebou, abych tě zachraňoval a vysvobozoval, praví Hospodin. Z rukou zlých lidí tě vysvobodím a ze spárů tyranů tě vykoupím.“