Sus Zuzana, kapitola Příběh Zuzany, kapitola 1
Zuzana
V Babylonu bydlel muž jménem Joakim. Vzal si za ženu dceru Chilkiášovu, která se jmenovala Zuzana. Byla velice krásná a ctila Hospodina, neboť její rodiče byli spravedliví a dceru vychovali podle Mojžíšova zákona. Joakim byl velice bohatý a měl u svého domu zahradu. Židé se k němu přicházeli radit, protože byl z nich všech nejváženější.
Onoho roku byli za soudce ustanoveni dva židovští starci, o kterých ale Pán řekl: „Z Babylonu vzešla bezbožnost – od starců a soudců pokládaných za vůdce lidu.“ Ti často pobývali v Joakimově domě a všichni, kdo měli nějaké spory, přicházeli za nimi. Když lidé v poledne odešli, chodívala Zuzana ven a procházela se v zahradě svého manžela. Ti dva starci se každý den dívali, jak chodí ven a prochází se, a začali po ní toužit. Ztratili rozum – odvrátili oči od pohledu k nebi a přestali dbát na spravedlnost a slušnost. Oba z ní byli úplně omráčení, ale se svým trápením se navzájem nesvěřili. Styděli se totiž přiznat svou žádostivost – že s ní chtěli spát. Každý den však dychtili po tom, aby ji viděli.
Jednou si řekli: „Je čas jít domů na oběd.“ A tak odešli každý svou cestou. Oklikou se ale vrátili a narazili na sebe. Když jeden po druhém žádal vysvětlení, nakonec se ke své žádostivosti přiznali. A dohodli se, že vyčkají na chvíli, kdy Zuzanu zastihnou o samotě.
Když tak vyčkávali na příhodný okamžik, Zuzana si vyšla do zahrady jako obvykle jen se dvěma služkami, a protože bylo horko, chtěla se tam vykoupat. Nikdo jiný tam nebyl, jen ti dva starci ji sledovali z úkrytu. „Přineste mi olej a masti,“ řekla služkám. „A zavřete bránu do zahrady, chci se vykoupat.“ Udělaly, jak jim řekla, zavřely bránu do zahrady a odešly vedlejší brankou, aby přinesly, co jim paní přikázala. Starců si nevšimly, protože byli schovaní.
Když dívky odešly, oba starci vylezli a rozběhli se k ní. „Podívej,“ řekli jí, „brána zahrady je zavřená a nikdo nás nevidí. Chceme tě mít, tak nám vyhov a buď povolná. Jinak dosvědčíme, že tu s tebou byl nějaký mladík, a proto jsi poslala služky pryč.“
„Nemám úniku!“ zasténala Zuzana. „Když to udělám, čeká mě smrt;1:22 Lv 20:10; Dt 22:22 když to neudělám, máte mě v hrsti. Já to však neudělám. Raději padnu do vaší léčky, než abych zhřešila proti Hospodinu.“ A tak Zuzana začala hlasitě volat o pomoc. Oba starci ji ale překřikovali a jeden z nich běžel otevřít bránu do zahrady. Lidé v domě uslyšeli ze zahrady křik a vyběhli se vedlejší brankou podívat, co se Zuzaně stalo. Když starci vyložili tu svou historku, služebníkům bylo velice stydno. Do Zuzany by totiž něco takového nikdy neřekli.
Nazítří, když se k jejímu muži Joakimovi opět sešel lid, přišli také ti dva starci se svým zločinným plánem jak vydat Zuzanu na smrt. „Zavolejte Joakimovu ženu Zuzanu, dceru Chilkiášovu!“ řekli přede všemi. Zavolali ji tedy a ona přišla i se svými rodiči a dětmi a se všemi příbuznými. Zuzana byla velice půvabná a krásná na pohled. Tvář měla zahalenou, ale ti darebáci jí nařídili, ať závoj odkryje, aby se nabažili její krásy.
Ti, kdo byli s ní, i všichni, kdo ji viděli, plakali. Oba starci před lidem povstali a položili jí ruce na hlavu. (Ona zatím vzhlédla s pláčem k nebi, protože v srdci důvěřovala Hospodinu.) Starci řekli: „Procházeli jsme se sami po zahradě a vtom přišla ona se dvěma služkami, zavřela bránu do zahrady a poslala služky pryč. Pak za ní přišel mladík, který tam byl schovaný, a lehl si k ní. My jsme byli právě v rohu zahrady, a když jsme tu nemravnost uviděli, rozběhli jsme se k nim a viděli jsme, jak spolu souloží. Jeho jsme chytit nedokázali, protože byl silnější než my – otevřel si bránu a utekl. Ji jsme však zadrželi. Vyptávali jsme se jí, co to bylo za mladíka, ale nechtěla nám to prozradit. To je naše svědectví.“
Shromáždění jim jakožto židovským stařešinům a soudcům uvěřilo a odsoudili Zuzanu k smrti. Zuzana tehdy hlasitě zvolala: „Věčný Bože, ty znáš každé tajemství a víš všechno dřív, než se to stane. Ty víš, že proti mně svědčili křivě. A hle, teď mám zemřít, i když jsem neprovedla nic, z čeho mě zlomyslně obvinili!“
A Hospodin ji vyslyšel. Když ji odváděli na smrt, Bůh probudil svatého ducha v mládenci jménem Daniel. Ten začal nahlas volat: „Nejsem vinen krví této ženy!“
Všechen lid se k němu obrátil a ptali se: „Proč to říkáš? Co to znamená?“
Postavil se před ně a řekl jim: „Zbláznili jste se, synové Izraele? Odsoudili jste izraelskou dceru bez vyšetřování a jasného důkazu. Zpátky k soudu! Ti dva proti ní svědčili křivě.“
Všechen lid se spěšně vrátil a stařešinové Daniela vyzvali: „Pojď, posaď se mezi nás a vysvětli nám to, protože Bůh ti daroval moudrost starců.“
Daniel jim řekl: „Oddělte ty dva daleko od sebe a já povedu výslech.“
Když pak byli jeden od druhého odděleni, zavolal jednoho z nich a řekl mu: „Ty starý padouchu! Tvé dávné hříchy tě teď dostihly: vynášel jsi nespravedlivé rozsudky, odsuzoval nevinné a propouštěl viníky. Hospodin ale řekl: ‚Nevydáš na smrt nevinného a poctivého.‘1:53 Ex 23:7 Takže – když jsi tu ženu opravdu viděl – pověz mi, pod jakým stromem jsi je viděl spolu obcovat?“
„Pod lískou,“ odpověděl.
„Dobrá,“ řekl na to Daniel. „Ta lež tě bude stát hlavu. Boží anděl už dostal od Boha rozkaz, aby tě k smrti zlískal!“
Pak ho nechal odvést stranou a nařídil přivést druhého. Tomu řekl: „Ty kanaánský nežide! Krása tě omámila a žádostivost zkazila tvé srdce. Takhle jste zacházeli s dcerami izraelskými? Ony se vám ze strachu poddávaly, ale dcera judská vaši bezbožnost nesnesla. Teď mi tedy pověz, pod jakým stromem jsi je přistihl spolu obcovat?“
„Pod osikou,“ odpověděl.
„Dobrá,“ řekl na to Daniel. „I tebe ta lež bude stát hlavu. Boží anděl už čeká s mečem, aby tě osekal. Zahubí vás oba!“
Tehdy celé shromáždění pozvedlo hlas a velebilo Boha, který zachraňuje ty, kdo v něho doufají. Postavili se těm dvěma starcům, které Daniel jejich vlastními slovy usvědčil z křivého svědectví, a uložili jim stejně krutý trest, jako chtěli oni uložit svému bližnímu: usmrtili je podle Mojžíšova zákona.1:62 srov. Dt 19:18–19 Toho dne byl zachráněn nevinný život.
Chilkiáš a jeho žena chválili Boha za jejich dceru Zuzanu a stejně tak její manžel Joakim a všichni příbuzní, protože se na ní nenašlo nic nepatřičného. A Daniel se od toho dne stal v očích lidu velikým mužem.