TobTob. TóbijášTobías, kapitolacapítulo Kniha TóbijášLibro de Tobías, kapitolacapítulo 12

Štědrá odměna

Když svatební veselí skončilo, Tobit zavolal svého syna Tobiáše a řekl mu: „Chlapče, nezapomeň zaplatit tomu muži, který šel s tebou, a ještě mu ke mzdě něco přidej.“12:1 Tob 5:15–16

On se ho zeptal: „Kolik mu mám zaplatit, otče? Nelitoval bych dát mu polovinu majetku, který se mnou přinesl. Přivedl mě zpátky ve zdraví, mou ženu vyléčil, přinesl se mnou ty peníze, vyléčil i tebe – jak mu za to vůbec můžu zaplatit?“

„Máš pravdu, chlapče,“ odpověděl mu Tobit, „zaslouží si polovinu všeho, co přinesl.“

Tobiáš tedy zavolal Rafaela a řekl mu: „Přijmi jako mzdu polovinu všeho, co jsi přinesl, a jdi ve zdraví.“

Tehdy si je Rafael vzal oba stranou. „Velebte Boha,“ řekl jim. „Hlásejte přede všemi živými, jaké dobrodiní vám prokázal, ať je velebeno a chváleno jeho jméno. Všem lidem s úctou oznamujte Boží slova a neváhejte mu děkovat. Královo tajemství je správné tajit, ale skutky Boží je třeba s úctou odhalovat a zvěstovat.

Konejte dobro, a zlo vás nepotká. Dobro je opravdová modlitba12:8 Kratší text: Modlitba s postem a spravedlivá almužna, spíše než nespravedlivé bohatství. Dávat almužnu je lepší než hromadit zlato. Almužna vysvobozuje ze smrti a smývá každý hřích.12:9 Tob 4:10 Ti, kdo dávají almužnu, se nasytí dlouhým životem. Ti, kdo páchají hřích a bezpráví, jsou sami proti sobě.“

Já jsem Rafael

„Teď vám povím celou pravdu a nic vám nezatajím. Jak už jsem vám řekl, královo tajemství je správné zatajit, ale skutky Boží je třeba slavně odhalovat. Takže když ses, Tobite, modlil – a také Sára – já jsem vaši modlitbu připomínal před Hospodinovou slávou. Stejně tak, když jsi pohřbíval mrtvé. A když jsi neváhal vstát a zanechat hostiny a šel jsi pohřbít toho mrtvého,12:13 Tob 2:4 tehdy jsem byl za tebou poslán, abych tě podrobil zkoušce. Zároveň mě Bůh poslal, abych tě uzdravil – a také tvou snachu Sáru.12:14 Tob 3:16–17 Já jsem Rafael, jeden ze sedmi andělů, kteří stojí před Hospodinem a vcházejí před jeho slávu!“

Oba se vyděsili a s bázní padli na tvář. On jim však řekl: „Nebojte se, pokoj vám. Velebte Boha po všechny věky. Když jsem byl s vámi, nebylo to z mé dobroty, ale z vůle Boží. Jeho velebte po všechny dny a jeho oslavujte. Viděli jste mě sice jíst, ale to jste měli vidění, nejedl jsem nic. Nyní tedy velebte na zemi Hospodina a vzdávejte díky Bohu. Hle, já vystupuji k Tomu, který mě poslal. Zapište všechno, co se vám přihodilo.“ A vznesl se vzhůru.

Potom vstali, ale vidět už ho nemohli. A tak velebili a chválili Boha a vzdávali mu díky za jeho veliké skutky – vždyť se jim zjevil Boží anděl!