Zep SofoniášSefanía, kapitolakafli Kniha proroka SofoniášeSefaníabók, kapitolakafli 2

Výzva k pokání

Sesbírejte se, jen se seberte,

vy nestydatý národe,

dříve než přijde rozsudek

a dnešek jak plevy odvane;

dříve než na vás dopadne

žár Hospodinova hněvu;

dříve než na vás dopadne

den Hospodinova hněvu!

Hledejte Hospodina, všichni pokorní země,

kteří se jeho právem řídíte.

Spravedlnost hledejte,

hledejte pokoru –

snad se skryjete

v den Hospodinova hněvu.

Soud nad národy

Gaza opuštěna bude,

Aškelon zpustne,

Ašdod bude vyhnán v poledne,

Ekron vykořeněn.

Běda, obyvatelé Přímoří,

národe Kréťanů;

slovo Hospodinovo na vás míří,

Kanaáne, země Filištínů:

„Do posledního vás zahladím!“

Přímoří se stane pastvinou

s chýšemi pastýřů a ovčí ohradou.

Připadne pozůstalým z Judova domu,

kteří tam najdou pastvu.

Večer pak ulehnou v domech Aškelonu –

Hospodin, jejich Bůh, je navštíví

a změní jejich osud!

„Slyšel jsem Moábovy nadávky

i urážky synů Amonových,

kterými častují můj lid

a roztahují se na jeho území.

Proto, jakože jsem živ,

praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele,

Moáb dopadne jako Sodoma,

Amonovi synové jako Gomora:

hájemství kopřiv a solných jam,

věčná pustina!

Pozůstatek mého lidu je vyrabuje,

zbytek mého národa se zmocní jejich země.“

To vše kvůli jejich pýše,

kvůli urážkám a povyšování se

nad lid Hospodina zástupů.

Hospodin pro ně bude strašlivý,

až vysílí všechny bohy na zemi;

pak se mu pokloní i vzdálené národy,

každý ze svého území.

„I vás, Habešané,

probodne můj meč!“

Napřáhne ruku i na sever:

zničí Asýrii, zpustoší Ninive,

že bude podobné poušti vyprahlé.

Stáda pak budou léhat v něm,

všemožná zvěř v celých zástupech.

Pelikán a výr budou hnízdit na sloupech,

z oken se ozve jejich skřek.

Na prahu jen hromady sutin,

cedrové trámy strženy.

To je to město hýření –

hovělo si v bezpečí a namlouvalo si:

„Já, jen já, a nikdo víc!“

Jak je zpustošeno, jen zvěř tu peleší!

Každý kolemjdoucí nad ním zasyčí

a pěstí zahrozí.