Zep Sofoniáš, kapitola Kniha proroka Sofoniáše, kapitola 2
Výzva k pokání
Sesbírejte se, jen se seberte,
vy nestydatý národe,
dříve než přijde rozsudek
a dnešek jak plevy odvane;
dříve než na vás dopadne
žár Hospodinova hněvu;
dříve než na vás dopadne
den Hospodinova hněvu!
Hledejte Hospodina, všichni pokorní země,
kteří se jeho právem řídíte.
Spravedlnost hledejte,
hledejte pokoru –
snad se skryjete
v den Hospodinova hněvu.
Soud nad národy
Gaza opuštěna bude,
Aškelon zpustne,
Ašdod bude vyhnán v poledne,
Ekron vykořeněn.
Běda, obyvatelé Přímoří,
národe Kréťanů;
slovo Hospodinovo na vás míří,
Kanaáne, země Filištínů:
„Do posledního vás zahladím!“
Přímoří se stane pastvinou
s chýšemi pastýřů a ovčí ohradou.
Připadne pozůstalým z Judova domu,
kteří tam najdou pastvu.
Večer pak ulehnou v domech Aškelonu –
Hospodin, jejich Bůh, je navštíví
a změní jejich osud!
„Slyšel jsem Moábovy nadávky
i urážky synů Amonových,
kterými častují můj lid
a roztahují se na jeho území.
Proto, jakože jsem živ,
praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele,
Moáb dopadne jako Sodoma,
Amonovi synové jako Gomora:
hájemství kopřiv a solných jam,
věčná pustina!
Pozůstatek mého lidu je vyrabuje,
zbytek mého národa se zmocní jejich země.“
To vše kvůli jejich pýše,
kvůli urážkám a povyšování se
nad lid Hospodina zástupů.
Hospodin pro ně bude strašlivý,
až vysílí všechny bohy na zemi;
pak se mu pokloní i vzdálené národy,
každý ze svého území.
„I vás, Habešané,
probodne můj meč!“
Napřáhne ruku i na sever:
zničí Asýrii, zpustoší Ninive,
že bude podobné poušti vyprahlé.
Stáda pak budou léhat v něm,
všemožná zvěř v celých zástupech.
Pelikán a výr budou hnízdit na sloupech,
z oken se ozve jejich skřek.
Na prahu jen hromady sutin,
cedrové trámy strženy.
To je to město hýření –
hovělo si v bezpečí a namlouvalo si:
„Já, jen já, a nikdo víc!“
Jak je zpustošeno, jen zvěř tu peleší!
Každý kolemjdoucí nad ním zasyčí
a pěstí zahrozí.