Bel Bél a drak, kapitola Bél a drak, kapitola 1
Bél a drak
Král Astyages1:1 Poslední král Médské říše (585–550 př. n. l.). byl uložen ke svým otcům a jeho království převzal Peršan Kýros.1:1 Kýros II. Veliký (559–530 př. n. l.), zakladatel Perské říše. Roku 539 dobyl Babylon. Daniel byl členem družiny babylonského krále a byl nejváženější ze všech jeho důvěrníků. Babyloňané měli modlu jménem Bél,1:3 Akkadsky Pán, jeden z titulů babylonského boha Marduka. které každý den věnovali dvanáct měřic hladké bílé mouky, čtyřicet ovcí a šest soudků vína. Král tu modlu uctíval a chodil se jí každodenně klanět, avšak Daniel se klaněl svému Bohu.
Král se ho zeptal: „Proč se neklaníš Bélovi?“
„Protože neuctívám modly zhotovené lidskýma rukama,“ odpověděl Daniel, „ale živého Boha, Stvořitele nebe i země, který má moc nade všemi živými.“
Král namítl: „Tobě se zdá, že Bél není živý bůh? Copak nevidíš, kolik toho každý den sní a vypije?“
Daniel mu odpověděl se smíchem: „Nenech se zmást, králi. Vždyť je to jen zevnitř hlína, zvenku bronz. Nikdy nic nejedl a nepil!“
Král se rozhněval, zavolal Bélovy kněze a řekl jim: „Jestliže mi neřeknete, kdo vždycky tu spoustu jídla sní, zemřete. A jestliže prokážete, že to sní Bél, zemře Daniel – za to, že se Bélovi rouhal.“
„Ať se stane, jak jsi řekl,“ odpověděl Daniel králi.
Bélových kněží bylo sedmdesát, nepočítaje ženy a děti. Když potom král s Danielem vešel do Bélova chrámu, Bélovi kněží řekli: „My tedy, králi, jdeme ven. Ty nech nanosit jídlo, namíchat a nalít víno a pak zavři dveře a zapečeť je svým prstenem. Když ráno přijdeš a zjistíš, že Bél všechno nesnědl, zemřeme; anebo zemře Daniel za to, že nás lživě obvinil.“ Byli bez starosti, protože si pod stolem udělali tajný vchod, kterým tam vždycky lezli a jedli ty obětiny. A tak odešli a král nechal Bélovi předložit jídlo.
Daniel pak přikázal svým služebníkům, aby přinesli popel a posypali jím podlahu v celém chrámu, tak aby o tom věděl jen král. Potom vyšli ven, zavřeli dveře, zapečetili je královým prstenem a odešli pryč. V noci přišli jako obvykle kněží se svými ženami a dětmi a všechno snědli a vypili.
Časně ráno přišel král s Danielem a zeptal se: „Danieli, jsou pečeti neporušené?“
„Neporušené, králi,“ odpověděl Daniel.
Když otevřeli dveře, král se hned podíval na stůl a hlasitě zvolal: „Veliký jsi, Béle, a není v tobě žádný klam!“
Daniel se však zasmál, zadržel krále, aby nevstoupil dovnitř, a řekl mu: „Podívej se na podlahu a posuď, čí jsou tyto stopy.“
„Vidím stopy mužů, žen a dětí,“ řekl král. Rozzlobil se proto a dal zajmout kněze i jejich ženy a děti a museli mu ukázat tajné dveře, kterými tam chodili ty obětiny jíst. Král je pak nechal popravit a Béla vydal Danielovi, který ho zbořil i s jeho chrámem.
Byl tam ještě veliký drak, kterého Babyloňané uctívali. Král řekl Danielovi: „Nemůžeš popřít, že tohle je živý bůh, tak se mu pokloň.“
„Budu se klanět jen Hospodinu, svému Bohu,“ pravil Daniel, „protože jen on je živý Bůh. Když dovolíš, králi, já toho draka zabiju, bez meče a bez kyje.“
„Dávám ti svolení,“ odvětil král.
Daniel vzal pryskyřici, sádlo a chlupy, všechno to spolu uvařil, udělal z toho koláče a naházel je drakovi do tlamy. Drak to spolykal a praskl.
„Jen se podívejte, co jste uctívali!“ řekl tehdy Daniel.
Když o tom Babyloňané uslyšeli, velice je to pobouřilo. Shromáždili se proti králi a říkali: „Z krále je Žid! Nechal strhnout Béla, zabít draka, povraždit kněze!“ Přišli za ním a řekli mu: „Vydej nám Daniela! Jinak tě zabijeme i s tvou rodinou.“ Když král viděl, jak prudce na něj dorážejí, musel jim Daniela vydat.
Shodili ho do lví jámy a byl tam šest dní. V té jámě bylo sedm lvů a každý den jim házeli dva lidi a dvě ovce. Nyní však nedostali nic, aby sežrali Daniela.
V Judsku tenkrát žil prorok Abakuk. Ten uvařil kaši, nalámal do košíku chleba a šel to jídlo zanést žencům na pole. Hospodinův anděl mu však řekl: „Jídlo, které máš, dones Danielovi do lví jámy v Babylonu.“
„Pane,“ odpověděl Abakuk, „v Babylonu jsem nikdy nebyl a o žádné jámě nevím.“ Hospodinův anděl ho tedy vzal za vlasy a rychlostí větru ho odnesl až do Babylonu, rovnou k té jámě.
„Danieli! Danieli!“ zvolal Abakuk. „Vezmi si jídlo, které ti poslal Bůh.“
„Vzpomněl sis na mě, Bože,“ řekl na to Daniel. „Neopustil jsi ty, kdo tě milují.“ Pak vstal a najedl se a Boží anděl hned odnesl Abakuka zpátky domů.
Sedmého dne přišel král, aby Daniela oplakával. Přišel k jámě, podíval se dovnitř a co nevidí – Daniel tam klidně sedí. Tehdy hlasitě zvolal: „Veliký jsi, Hospodine, Bože Danielův, a kromě tebe žádný jiný není!“1:41 srov. Dt 4:35, 39; Iz 45:5, 6, 14, 18, 21, 22; 46:9; Jl 2:27; Mk 12:32 Pak nechal Daniela vytáhnout z jámy ven a shodit do ní ty, kdo mu chystali záhubu. A lvi je ihned před jeho očima sežrali.