Isa Izaiáš, kapitola Kniha proroka Izaiáše, kapitola 16
Pošlete beránky vládci země16:1 2Kr 3:4
ze Sely u pouště
na horu Dcery sionské.
Moábské dcery jsou při arnonských brodech
jak vyplašené ptáče z hnízda vyhnané.
„Poraďte se a rozhodněte –
zastiň nás jako noc v pravé poledne!
Ukryj běžence,
nezrazuj vyhnance!
Moábští běženci ať pobudou u tebe,
dej jim útočiště před zhoubcem!
Násilí totiž pomine, zhouba přestane
a utlačovatel zmizí ze země.
Tvůj trůn tehdy bude upevněn láskou
a v Davidově stanu na něm usedne
soudce, jenž bude věrně hledat právo
a spravedlnosti včas dosáhne.“
Slyšeli jsme o Moábově pýše,
o jeho pýše nezměrné,
o jeho pýše, zpupnosti a zlobě –
jeho chlubení je však falešné!
Proto ať Moáb kvílí nad Moábem,
ať všichni kvílejí;
nad rozinkami z Kir-charešet
bědujte – ach, tak zdrceni!
V Chešbonu totiž pole zvadla
tak jako v Sibmě vinná réva.
Vládci národů zdupali její ratolesti,
které až k Jaezeru sahaly,
které se dříve vinuly až k poušti
a jejíž výhonky se množily,
až moře16:8 zřejmě Mrtvé moře objaly.
A proto oplakávám révu Sibmy,
tak jako pláče celý Jaezer;
svými slzami tě smáčím,
Eleale a Chešbone,
vždyť nad tvou sklizní i vinobraním
tvůj výskot umlkne!
Zmizelo veselí a jásot v zahradách,
na vinicích přestal zpěv a zábava.
Víno v lisu už nikdo nešlapá
a všechen výskot je ten tam.
Mé srdce jako loutna nad Moábem lká,
mé nitro pro Kir-cheres16:11 slovní hříčka: název města Kir-charešet (srov. v. 7) je zkomolen podle hebr. slova cheres (mlčení) naříká.
Až se Moáb ukáže na své výšině,
namáhat se bude zbytečně;
půjde se modlit do své svatyně,
ale nic nezmůže.
To je slovo, které Hospodin o Moábu vyřkl už dříve. Nyní však Hospodin praví toto: „Za tři roky, jako by ty roky počítal nádeník, bude sláva Moábu potupena a celý ten ohromný dav se zmenší na nepatrný a ubohý pozůstatek.“