2Ma 2. Makabejská2 Makabejcov, kapitola Druhá kniha makabejskáDruhá kniha Makabejcov, kapitola 10

Očištění chrámu

Makabejský a jeho muži pod Hospodinovým vedením dobyli zpět chrám i město. Zbořili oltáře, které cizáci postavili na náměstí, stejně jako posvátné okrsky. Očistili chrám a pak postavili nový oltář. Pomocí kamenů vykřesali oheň a po dvouleté přestávce přinesli oběti. Zapálili kadidlo, rozsvítili svícen a předložili chleby. Když to udělali, padli tváří k zemi a prosili Hospodina, aby už nikdy nedopustil taková neštěstí, a kdyby snad někdy znovu zhřešili, aby je trestal mírněji a nevydával je rouhačským a barbarským pohanům.

Očištění chrámu proběhlo přesně v tentýž den, kdy předtím cizáci chrám znesvětili – pětadvacátého dne téhož měsíce, to jest kislevu. Po osm dní konali radostné oslavy na způsob Stánků a připomínali si, jak ještě nedávno trávili Svátek stánků na horách a v jeskyních jako divoká zvěř. Proto se zelenými pruty, rozkvetlými větvičkami i palmovými ratolestmi obětovali chvalozpěvy Tomu, který jim dopřál očistit svoji svatyni. Poté odhlasovali a veřejným nařízením vyhlásili, že tyto dny má každoročně slavit celý židovský národ.

Boje za vlády Antiocha Eupatora

Nástup Antiocha Eupatora

Takový byl tedy konec Antiocha zvaného Epifanes. Nyní vyložíme události za Antiocha Eupatora, což byl syn onoho bezbožníka, a stručně shrneme tehdejší válečné útrapy.

Jakmile Antiochos převzal království, jmenoval říšským kancléřem a velitelem Koilé Sýrie a Fénicie jistého Lysia. Ptolemaios zvaný Makron se totiž prve začal chovat k Židům spravedlivě (ve srovnání s bezprávím, jaké se jim dělo předtím) a snažil se s nimi vycházet v míru. Královi důvěrníci ho za to u Eupatora obviňovali a také se o něm všeobecně mluvilo jako o zrádci, protože opustil Kypr, který mu svěřil ještě Filometor, a přešel na stranu Antiocha Epifana. A tak, protože nebyl schopen zastávat svůj v úřad se ctí, pozřel jed a vzal si život.

Výprava do Idumeje

Když se velitelem té oblasti stal Gorgias, udržoval žoldnéřské vojsko a při každé příležitosti rozdmýchával válku s Židy. Kromě toho Židy sužovali také Idumejci, kteří ovládali důležité pevnosti, přijímali jeruzalémské zběhy a pokoušeli se rozdmýchávat válku. Makabejský a jeho muži tedy v modlitbách žádali Boha, aby bojoval na jejich straně, a vyrazili proti idumejským pevnostem. Prudce na ta místa zaútočili a dobyli je. Zahnali všechny obránce hradeb a vraždili každého, kdo jim přišel do cesty. Pobili tak ne méně než 20 000 mužů.

Dalších nejméně 9 000 nepřátel se uchýlilo do dvou velmi dobře opevněných věží, zásobených vším, co je při obležení potřeba. Makabejský tam proto zanechal Šimona a Josefa a též Zachea s dostatkem svých mužů, aby pokračovali v obléhání, a sám se odebral na potřebnější místa. Šimonovi muži však podlehli chamtivosti a nechali se od lidí v těch věžích podplatit. Dostali 70 000 drachem a nechali za to některé z nich uniknout. Když se to Makabejský dozvěděl, shromáždil vůdce lidu a vznesl obvinění, že tito muži prodali své bratry, protože za peníze propustili jejich nepřátele. Dal je proto popravit jako zrádce a pak obě věže rychle dobyl. A že se mu dařilo, kdykoli se chopil zbraně, pobil také v těchto dvou pevnostech více než 20 000 mužů.

Porážka Timotea

Timoteus (ten, kterého Židé předtím porazili), nyní sebral obrovské žoldnéřské vojsko, shromáždil nemálo koní ze Sýrie a přitáhl, aby se Judska zmocnil bojem. Když se blížil, Makabejský a jeho muži se začali modlit. Hlavy si posypali hlínou, bedra opásali pytlovinou, padli na schody před oltářem a prosili, aby jim byl Bůh milostiv, aby byl nepřítelem jejich nepřátel a protivníkem jejich protivníků, jak stojí v Zákoně.

Pak vstali od modlitby, chopili se zbraní a táhli daleko od města. Zastavili se, až když se přiblížili k nepřátelům. Hned za rozbřesku se obě strany vrhly do útoku. Jedni měli záruku úspěchu a vítězství nejen ve své statečnosti, ale i ve svém spoléhání na Hospodina; druzí si za svého vojevůdce určili zuřivost. Boj stále sílil, když vtom se nepřátelům zjevilo z Nebes pět vznešených mužů na koních se zlatými uzdami a postavili se do čela Židů. Dva z nich vzali Makabejského mezi sebe, kryli ho svou zbrojí a chránili ho před zraněním. Na nepřátele pak vrhali šípy a blesky, takže se oslepení a zmatení zraňovali sami mezi sebou. Padlo tenkrát 20 500 mužů a k tomu 600 jezdců.

Sám Timoteus uprchl do velmi dobře střežené pevnosti zvané Gezer, kde velel Chaireas. Makabejský a jeho muži tu pevnost čtyři dni s radostí obléhali. Lidé uvnitř spoléhali na nedobytnost toho místa, a tak se hrozně rouhali a sprostě jim nadávali. Když svítalo na pátý den, dvacet makabejských mladíků už bylo kvůli tomu rouhání vzteky bez sebe. Neohroženě zaútočili na hradbu a s divokou zuřivostí pobíjeli každého, kdo jim přišel do cesty. Podobně i ostatní využili zmatku a vrhli se do útoku proti obleženým, podpalovali věže, zažehovali hranice a zaživa ty rouhače upalovali. Jiní prorazili brány, pustili dovnitř zbytek vojska, a tak to město dobyli. Timotea, který se skrýval v jakési jámě, zabili, stejně jako jeho bratra Chairea a Apollofana.

Když to vše vykonali, se zpěvy a díkůvzdáním chválili Hospodina, který prokazuje Izraeli veliká dobrodiní a dává mu vítězství.