Lev Leviticus, kapitola Třetí kniha Mojžíšova, kapitola 6
Zákon o zápalné oběti
Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Dej Áronovi a jeho synům následující pokyny. Toto je zákon o zápalné oběti: Zápalná oběť ať zůstane celou noc až do rána v ohništi na oltáři, kde bude planout oheň. Kněz ať si oblékne plátěné roucho a pod něj plátěné spodky.6:3 Ex 28:42–43 Vybere popel ze zápalné oběti strávené ohněm na oltáři a vysype jej poblíž oltáře. Potom se převlékne a vynese popel na čisté místo ven za tábor.
Ať na oltáři plane oheň, ať nikdy nezhasne! Na něm kněz každé ráno zapálí dříví, na něm narovná zápalnou oběť a na něm nechá dýmat tuk pokojných obětí. Ať na oltáři stále plane oheň, ať nikdy nezhasne!“
Zákon o moučné oběti
„Toto je zákon o moučné oběti: Áronovi synové ji přinesou před Hospodina k přední straně oltáře. Kněz z té oběti vezme hrst jemné mouky s olejem i všechno kadidlo, které je na moučné oběti, a nechá tento památeční díl dýmat na oltáři jako příjemnou vůni Hospodinu. Áron a jeho synové budou jíst, co z ní zůstane. Budou to jíst nekvašené, a sice na svatém místě, na nádvoří Stanu setkávání. Nebudou to péci s kvasem, neboť jsem jim to dal jako podíl ze svých ohnivých obětí. Je to svatosvaté, tak jako oběť za hřích a oběť odškodnění. Každý Áronův mužský potomek smí jíst z ohnivých obětí Hospodinu. To je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení. Cokoli se jich dotkne, bude svaté.“
Hospodin dále promluvil k Mojžíšovi: „Áron i jeho synové budou v den svého pomazání přinášet Hospodinu tento obětní dar: desetinu efy6:13 asi 1,6 kg jemné mouky jako stálou moučnou oběť, polovinu ráno a polovinu večer. Bude se smažit na plotně. Nasáklou olejem a rozdrobenou na kousky ji pak přineseš, abys ji obětoval jako příjemnou vůni Hospodinu. Áronův syn, který přijme kněžské pomazání po něm, udělá totéž. Věčným ustanovením náleží Hospodinu; nechť se celá obrátí v dým. Každá moučná oběť přinášená knězem ať celá shoří; nebude se jíst.“
Zákon o oběti za hřích
Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Promluv k Áronovi a jeho synům. Toto je zákon o oběti za hřích: Na místě, kde se zabíjí zápalná oběť, se bude před Hospodinem zabíjet i oběť za hřích. Bude svatosvatá. Kněz, který ji obětuje, ji bude jíst; ať je snědena na svatém místě, na nádvoří Stanu setkávání. Cokoli se dotkne jejího masa, bude svaté. Kdyby trochu její krve stříklo na roucho, vyper potřísněnou látku na svatém místě. Hliněná nádoba, v níž se vařilo její maso, ať je rozbita. Pokud se vařilo v měděné nádobě, ať je vydrhnuta a vypláchnuta vodou. Každý mužského pohlaví v kněžských rodinách ji smí jíst; bude svatosvatá. Nesmí se však jíst žádná oběť za hřích, jejíž krev se vnáší do Stanu setkávání k vykonání obřadu smíření ve svatyni. Ta musí být spálena.“