Psa Žalmy, žalm Kniha žalmů, žalm 137
Mezi babylonskými řekami,
tam jsme sedávali a plakali,
když jsme vzpomínali na Sion.
V té zemi jsme odložili citery
a zavěsili je na vrby.
Naši věznitelé nás tam žádali,
abychom jim prý zpívali;
naši tyrani od nás chtěli veselí:
„Co kdybyste nám zpívali
některou z písní sionských?!“
Jak bychom ale byli zpívali
Hospodinovu píseň mezi cizinci?
Pokud zapomenu, Jeruzaléme, na tebe,
pak ať mi uschne pravice!
Ať mi i k patru jazyk přiroste,
pokud přestanu myslet na tebe,
pokud mi Jeruzalém nebude nade vše,
nade všechny mé rozkoše!
Hospodine, jen se rozpomeň
na Edomce v Jeruzalémě v onen den,
kdy vykřikovali: „Rozbořte, rozbořte,
zničte to město v základech!“
Ó dcero Babylonská,
budeš zničena!
Blaze tomu, kdo ti odplatí
za všechna naše příkoří!
Blaze tomu, kdo tvé děti uchopí
a o skálu je rozrazí!