Wis Moudrost, kapitola Moudrost Šalomounova, kapitola 8
Mocně se šíří od kraje ke kraji
a všechno řádně spravuje.
Šalomounova touha po Moudrosti
Miloval jsem ji a od mládí ji hledal,
toužil jsem vzít si ji jako nevěstu,
stal jsem se milovníkem jejího půvabu.
Soužití s Bohem jí dodává urozenosti,
vždyť ji miluje Pán vesmíru!
Ona je zasvěcena do Božího vědění
a rozhoduje, co On učiní.
Je-li bohatství v životě něčím žádoucím,
co je bohatší než Moudrost, která vše působí?
Je-li rozumnost aktivní,
kdo jiný než ona všechno vytváří?
Miluje-li kdo spravedlnost,
jejím ovocem jsou pak ctnosti;
vždyť učí mírnosti a rozvaze,
spravedlnosti a odvaze –
tomu nejužitečnějšímu v lidském životě.8:7 Jde o čtyři hlavní ctnosti podle řecké filozofické tradice.
Touží-li kdo i po množství zkušeností,
ona zná minulost a budoucnost si domyslí;
chápe složité výroky a řeší hádanky,
předvídá znamení a divy
i to, jak se naplní časy a období.
Rozhodl jsem se tedy pojmout ji za životní družku,
neboť vím, že mi bude dobrou rádkyní
a oporou v starostech a trápení.
Díky ní získám slávu před zástupy
a čest mezi starci, ač jsem dosud mladík.
Na soudu se projevím jako bystrý muž
a před velmoži dojdu obdivu.
Budu-li mlčet, počkají,
ozvu-li se, zpozorní
a budu-li dlouze řečnit, sami pomlčí.
Díky ní dojdu nesmrtelnosti
a svým potomkům zanechám věčnou památku.
Budu vládnout nad lidmi
a národy se mi podřídí –
obávaní tyrani se budou děsit,
jakmile o mně uslyší.
Ve shromáždění lidu budu šlechetný
a ve válce statečný.
Až se vrátím domů, odpočinu si u ní,
neboť ve spojení s ní není hořkosti;
soužití s ní totiž není trápením,
ale potěšením a radostí.
Rozvažoval jsem a v srdci přemítal,
že nesmrtelnost je příbuzná s Moudrostí,
že pravé potěšení je v jejím přátelství,
v díle jejích rukou pak nepřeberné bohatství,
porozumění v její těsné blízkosti
a sláva v rozhovoru s ní –
a tak jsem chodil sem a tam
a hledal, jak ji pro sebe získat.
Byl jsem nadaný chlapec
a byla mi dána ušlechtilá duše,
nebo spíš jsem pro svou ušlechtilost
přišel do neposkvrněného těla.
Poznal jsem však, že bez Boha moudrost nezískám
(a to už byl znak rozumnosti – vědět, čí je to dar).
Obrátil jsem se proto k Hospodinu v modlitbě
a prosil jej z celého srdce: