1Ma 1. Makabejská, kapitola První kniha makabejská, kapitola 14
Chvála Šimona Makabejského
Roku 17214:1 Tj. 140 př. n. l. shromáždil král Demetrios svá vojska a táhl do Médie, aby tam získal posily pro boj s Tryfonem. Když se však Arsakes,14:2 Arsakes VI. neboli Mithridates I. (171–138 př. n. l.), velkokrál parthské říše v Íránu a Mezopotámii. král Peršanů a Médů, dozvěděl, že Demetrios vnikl na jeho území, poslal jednoho ze svých vojevůdců, aby ho zajal živého. Ten vytáhl, Demetriovo vojsko porazil, krále zajal a přivedl ho k Arsakovi, který ho nechal uvěznit.
Po všechny Šimonovy dny
zažívala judská země klid.
Usiloval o prospěch pro svůj lid,
jenž se těšil z jeho slavné vlády po všechny dny.
Ke své slávě navíc dobyl přístav Joppu,
a získal přístup k mořským ostrovům.
Rozšířil území svého lidu
a ovládl celou krajinu.
Spoustu zajatců přivedl zpět domů,
stal se pánem Gezeru, Bet-curu i jeruzalémského hradu.
Odstranil z něj nečistotu
a nikdo neobstál proti němu.
Lidé obdělávali svou zem v míru,
země dávala svou úrodu
a stromy v rovinách nesly ovoce.
Starci sedali na náměstích
a hovořili spolu o štěstí.
Mladíci se odívali krásnými šaty
a válečnou zbrojí.
Města zásobil potravinami
udělal z nich pevnosti,
a jeho slavná pověst se šířila
do všech konců světa.
Zajistil v zemi mír
a Izrael byl plný radosti.
Každý usedal pod svou révu a svůj fíkovník
a nikoho se už nebáli.
Všichni, kdo je napadali, zmizeli ze země;
v těch dnech byli poraženi králové!
Podpíral ve svém lidu všechny ubohé,
bádal v Zákoně
a vykořenil všechny bezbožné a zlé.
Dodal slávu svatyni
a rozmnožil její vybavení.
Obnovené spojenectví s Římem a Spartou
O Jonatanově smrti se doslechli i v Římě, a dokonce až ve Spartě, a velmi se zarmoutili. Když se pak dozvěděli, že se po něm stal veleknězem jeho bratr Šimon a že dál vládne zemi i jejím městům, napsali mu na bronzových tabulkách, aby s ním obnovili přátelství a spojenectví, které uzavřeli s jeho bratry Judou a Jonatanem. Tabulky se pak četly před shromážděním v Jeruzalémě. Zde je znění listu, který Sparťané poslali:
Město Sparta a jeho vládci zdraví své bratry: velikého kněze Šimona, starší, kněžstvo i všechen židovský lid.
Vyslanci, které jste poslali k našemu lidu, nám podali zprávu o vaší slávě a cti. Jejich příchod nás potěšil a zprávu o nich jsme takto zapsali mezi veřejná usnesení:
Židovští vyslanci Numenios, syn Antiochův, a Antipatros, syn Jásonův, k nám přišli obnovit vzájemné přátelství. Lid se usnesl přijmout tyto muže s poctami a uložit zápis jejich slov do veřejného archivu, aby na ně spartský lid vždy pamatoval.
Opis této listiny byl vyhotoven pro velekněze Šimona.
Šimon pak Numenia poslal také do Říma s velikým zlatým štítem vážícím 1 000 min,14:24 Tj. asi 600 kg. aby potvrdil spojenectví s Římany.
Pamětní nápis
Když o tom všem uslyšel lid, řekli si: „Jak se Šimonovi a jeho synům odvděčíme? On, jeho bratři a celý rod jeho otce přece bojovali jako hrdinové! Zahnali nepřátele Izraele a zajistili nám svobodu.“ A tak zhotovili nápis na bronzových tabulkách a vystavili ho na sloupech na hoře Sion. Zde je znění onoho nápisu:
Osmnáctého dne měsíce elul roku 172,14:27 Tj. 13. září 140 př. n. l. to jest třetího roku Šimonova slavného velekněžství v Chasar am-Elu,14:27 LXX zde přepisuje hebrejský výraz pro Nádvoří Božího lidu. nám bylo na velikém shromáždění kněží, lidu, vůdců národa a starších země oznámeno toto:
V zemi se rozpoutalo mnoho válek, a tehdy Šimon, syn Matatiášův, kněz ze synů Joaribových, a jeho bratři podstoupili nebezpečí a vzepřeli se nepřátelům svého národa, aby bránili svatyni a Zákon. Tak získali svému národu velikou slávu. Jonatan svůj národ sjednotil a stal se jeho veleknězem, než byl připojen ke svému lidu. Když se pak nepřátelé rozhodli napadnout jejich zem a vztáhnout ruce na svatyni, povstal Šimon a bojoval za svůj národ. Vynaložil značné vlastní prostředky, aby vyzbrojil vojsko svého národa a dal jim žold. Opevnil judská města a také Bet-cur na judských hranicích, kde dříve vládly zbraně nepřátel, a zřídil tam posádku židovských bojovníků. Opevnil přímořskou Joppu a Gezer na hranicích Ašdodu, kde dříve žili nepřátelé. Usadil v těch městech Židy a zásobil je vším potřebným k jejich obnově.
Když lid viděl Šimonovu oddanost i slávu, kterou se rozhodl získat svému národu, ustanovil ho svým vůdcem a veleknězem. Učinili tak pro všechny jeho činy, pro spravedlnost a oddanost, kterou svému národu prokázal, a pro veškerou jeho snahu o povznesení národa. Za jeho dnů se mu podařilo vyhnat ze země pohany i ty, kteří přebývali v jeruzalémském Městě Davidově, kde si postavili hrad, ze kterého podnikali výpady a poskvrňovali okolí svatyně a těžce poškozovali její čistotu. Šimon tam zřídil židovskou posádku a pro bezpečnost země i města hrad opevnil a zvýšil jeruzalémské hradby. Pro to vše mu král Demetrios potvrdil velekněžství, zařadil ho mezi své přátele a vyznamenal ho velikými poctami. Doslechl se totiž, že Římané přijali Šimonovy vyslance s veškerou slávou a že Židy označili za své přátele, spojence a bratry.
Židé a jejich kněží se usnesli takto: Ať je Šimon natrvalo jejich vůdcem a veleknězem, dokud nepovstane pravý prorok. Ať je jejich vojevůdcem a zastáncem svatyně. Ať ustanovuje správce v záležitostech chrámu, země, zbraní a pevností. Ať pečuje o svatyni, ať ho všichni poslouchají a všechny listiny v zemi ať jsou vystavovány jeho jménem. Ať se obléká purpurem a zlatem.
Nikdo z lidu ani z kněží nebude smět nic z uvedeného zrušit. Nikdo nebude moci odporovat Šimonovým nařízením, svolávat v zemi shromáždění bez jeho vědomí, odívat se purpurem nebo nosit zlatou sponu. Kdokoli se těmto ustanovením vzepře nebo něco z toho odmítne, bude potrestán.
Všechen lid se usnesl, že Šimonovi ukládá plnit tyto povinnosti. Šimon to přijal a svolil, že bude stát v čele všech: že bude veleknězem, vojevůdcem a vladařem Židů i jejich kněží. Bylo rozhodnuto, že se tento nápis vyryje na bronzové tabulky a vystaví se na viditelném místě v chrámovém okrsku. Opis pak bude uložen do pokladnice, aby ho Šimon a jeho synové měli po ruce.