NumSay NumeriSayılar, kapitolabölüm Čtvrtá kniha MojžíšovaSayılar Kitabı, kapitolabölüm 22

Synové Izraele pak táhli dál a utábořili se na moábských pláních za Jordánem naproti Jerichu.

Balák si zve Bileáma

Balák, syn Ciporův, se dozvěděl o všem, co Izrael provedl Emorejcům. Když Moáb viděl, kolik je Izraelitů, děsil se; z toho lidu ho jímala hrůza.

Proto řekl midiánským stařešinům: „Ten dav teď spase všechno kolem, jako vůl spásá trávu!“

Balák, syn Ciporův, byl toho času moábským králem. Vyslal posly k Bileámovi, synu Beorovu, do Petoru ležícího na řece Eufrat v jeho rodné zemi. Měli ho pozvat těmito slovy:

„Hle, nějaký lid vyšel z Egypta a už pokryl celou zem. Usazuje se přímo přede mnou! Prosím pojď, proklej mi ten lid – je na mě moc silný. Snad jej pak zvládnu porazit a vyhnat ze země. Vím, že komu požehnáš, je požehnaný, a koho prokleješ, je prokletý.“

Moábští i midiánští stařešinové tedy odešli s věšteckou odměnou v rukách, a když přišli k Bileámovi, vyřídili mu Balákova slova.

On jim řekl: „Zůstaňte tu na noc. Ráno vám sdělím, jakou odpověď mi Hospodin dal.“ A tak moábští hodnostáři zůstali u Bileáma.

Bůh přišel k Bileámovi a řekl: „Kdo jsou ti muži u tebe?“

Bileám Bohu odpověděl: „Moábský král Balák, syn Ciporův, pro mě poslal se slovy: ‚Hle, nějaký lid vyšel z Egypta a pokryl celou zem. Pojď a zatrať mi jej – snad s ním pak budu moci bojovat a vyhnat jej.‘“

Bůh Bileámovi řekl: „Nechoď s nimi. Neproklínej ten lid, neboť je požehnaný!“

Bileám tedy ráno vstal a řekl Balákovým hodnostářům: „Vraťte se do své země. Hospodin mi nedovolil jít s vámi.“

Moábští hodnostáři tedy vstali a vrátili se k Balákovi se slovy: „Bileám s námi odmítl jít.“

Balák potom vyslal další hodnostáře – bylo jich ještě více a ještě váženějších. Když přišli k Bileámovi, řekli mu:

„Tak praví Balák, syn Ciporův: ‚Prosím, nezdráhej se ke mně přijít. Chci tě zahrnout velikými poctami a udělám, cokoli mi řekneš. Pojď, zatrať mi ten lid.‘“

Bileám však Balákovým služebníkům odpověděl: „I kdyby mi Balák dával svůj dům plný stříbra a zlata, nemohl bych přestoupit rozkaz Hospodina, svého Boha, a udělat cokoli, ať malého či velkého. Zůstaňte tu ale na noc. Já zatím zjistím, co dalšího mi řekne Hospodin.“

V noci pak Hospodin přišel k Bileámovi a řekl mu: „Když tě ti muži přišli pozvat, vstaň a jdi s nimi. Dělej však jen to, co ti řeknu.“

Bileámova oslice

Bileám tedy ráno vstal, osedlal svou oslici a odjel s moábskými hodnostáři. Bůh ale kvůli jeho odjezdu vzplanul hněvem a Hospodinův anděl vyšel proti němu, aby mu zahradil cestu. Bileám zatím jel na své oslici spolu se dvěma svými služebníky. Když oslice spatřila Hospodinova anděla stojícího v cestě s taseným mečem v ruce, uhnula z cesty a šla polem. Bileám tedy oslici bil, aby ji zavedl zpět na cestu.

Hospodinův anděl se pak postavil na pěšinu mezi vinicemi, z obou stran lemovanou zídkami. Když oslice spatřila Hospodinova anděla, otřela se o zeď, takže otřela o zeď také Bileámovu nohu. Bil ji tedy znovu.

Hospodinův anděl pak popošel a postavil se do soutěsky, kde nebyla možnost uhnout vpravo ani vlevo. Když oslice spatřila Hospodinova anděla, lehla si pod Bileámem. Tehdy Bileám vybuchl hněvem a bil oslici holí. Vtom Hospodin rozvázal oslici jazyk. Řekla Bileámovi: „Co jsem ti udělala, že mě už potřetí biješ?“

Bileám oslici odpověděl: „Děláš si ze mě blázny! Mít po ruce meč, už bych tě zabil!“

Oslice mu řekla: „Nejsem snad tvá oslice? Jezdil jsi na mně odjakživa až dodnes. Mám snad ve zvyku chovat se k tobě takhle?“

Odpověděl: „Ne.“

Vtom Hospodin Bileámovi odkryl oči. Když spatřil Hospodinova anděla stojícího v cestě s taseným mečem v ruce, poklonil se a padl na tvář.

Hospodinův anděl mu řekl: „Proč jsi už třikrát zbil svou oslici? Hle, to já jsem ti zahradil cestu, neboť se mi vůbec nelíbí. Oslice mě spatřila a už třikrát přede mnou uhnula. Kdyby mi neuhnula, už bych tě zabil, ale ji bych nechal žít!“

Bileám Hospodinovu andělu odpověděl: „Zhřešil jsem! Nevěděl jsem, že ses mi postavil do cesty. Pokud se ti ta věc nelíbí, vrátím se domů.“

Hospodinův anděl Bileámovi řekl: „Jdi s těmi muži; mluv ale jen to, co ti řeknu.“ Bileám tedy jel s Balákovými hodnostáři dál.

Když Balák uslyšel, že Bileám přichází, vyšel mu vstříc k Ír Moábskému na samém kraji arnonské hranice. Balák uvítal Bileáma slovy: „Cožpak jsem ti neposílal pozvání? Proč jsi ke mně nešel? Že bych tě neuměl náležitě poctít?“

Bileám Balákovi odpověděl: „Hle, přišel jsem k tobě. Nicméně, nebudu moci říkat jen tak něco. Řeknu jen to, co mi do úst vloží Bůh.“

A tak šel Bileám s Balákem do Kiriat-chucotu. Tam Balák obětoval skot a brav a pozval k hostině Bileáma i hodnostáře, kteří ho přivedli. Ráno pak Balák vzal Bileáma a vyvedl ho na Baalovo návrší, odkud byl vidět zadní voj lidu.