Tob Tóbijáš, kapitola Kniha Tóbijáš, kapitola 11
Tobitovo uzdravení
Když už byli skoro u Kaserinu, který leží poblíž Ninive, řekl Rafael: „Víš, v jakém stavu jsme opustili tvého otce. Pospěšme si napřed a připravme dům, než dorazí tvá žena s ostatními.“ Vyrazili tedy spolu a Rafael mu připomněl: „Měj připravenou tu žluč.“ A vzadu za ním a Tobiášem běžel pes.
Anna seděla u cesty, kterou její syn odešel, a vyhlížela ho. Jakmile ho zahlédla přicházet, řekla jeho otci: „Podívej se, přichází tvůj syn i ten muž, který šel s ním!“
(Ještě než Tobiáš došel ke svému otci, Rafael mu řekl: „Vím, že se jeho oči otevřou. Vetři mu žluč té ryby do očí, lék zabere a odstraní mu z očí zákal. Tvůj otec znovu prohlédne a uvidí světlo.“)
Anna se rozběhla a padla svému synovi kolem krku. „Zase tě vidím, chlapče! Teď už můžu umřít,“ řekla mu s pláčem. Tobit zatím vstal a klopýtavě vyšel ze vrat dvora. Tobiáš k němu přistoupil, žluč té ryby v ruce, dýchl mu na oči, objal ho a řekl: „Hlavu vzhůru, otče.“ Potom použil lék. Nanesl mu ho na oči a oběma rukama mu pak směrem od koutků zákal odstranil. Tobit mu padl kolem krku a zavzlykal: „Zase tě vidím, chlapče, světlo mých očí!“ Potom řekl:
„Požehnán buď Bůh,
požehnáno jeho veliké jméno
a požehnáni všichni jeho svatí andělé!
Kéž se jeho veliké jméno na nás projeví
a všichni andělé ať jsou požehnáni navždy, navěky.
Ano, potrestal mě,
ale nyní zase vidím svého syna Tobiáše.“
Tobiáš šel radostně dovnitř a z plných plic velebil Boha. Vyprávěl svému otci, jak se jeho cesta vydařila – že přinesl ty peníze a také že dostal za ženu Raguelovu dceru Sáru, a ta že už přichází a už je skoro u ninivské brány.
Tobit vyrazil své snaše k ninivské bráně naproti a cestou radostně velebil Boha. Když ho uviděli lidé v Ninive, jak jde sám a vykračuje si v plné síle, aniž by ho kdo vedl za ruku, žasli. Tobit před nimi vzdával díky Bohu, že se nad ním smiloval a otevřel mu oči. Když přišel až k Sáře, ženě svého syna Tobiáše, požehnal jí: „Srdečně vítej, dcero. Požehnán buď tvůj Bůh, který tě k nám přivedl, dcero. Požehnán buď tvůj otec, požehnán buď můj syn Tobiáš, požehnána buď ty, dcero. Srdečně vítej ve svém domě, dcero – pojď dál s požehnáním a s radostí!“
Toho dne se radovali všichni Židé v Ninive. Také Achikar a jeho synovec Nádab11:19 Podle kratšího textu (delší text: Achikar a Nádab, jeho synovci); srov. Tob 1:22 a 14:10. se přišli radovat s Tobitem.11:19 Kratší text dodává: a slavili Tobiášovu svatbu po sedm dní.