Jer Jeremiáš, kapitola Kniha proroka Jeremiáše, kapitola 30
Tvé rány zhojím
Slovo, které Jeremiáš dostal od Hospodina: „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Všechna slova, která jsem k tobě promluvil, zapiš do knihy. Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy svůj lid Izrael a Judu přivedu zpět ze zajetí a navrátím je do země, kterou jsem dal jejich otcům, aby ji obsadili.“
Toto jsou slova, která Hospodin promluvil o Izraeli a Judovi. Tak praví Hospodin:
„Slyšíme vyděšený křik –
čirá hrůza, žádný klid!
Rozhlédněte se a ptejte se:
Copak může muž rodit?
Proč tedy vidím všechny muže
s rukama na břiše jako rodičky,
s popelavými tvářemi?
Běda, bude to hrozný den
jako žádný jiný,
čas Jákobova soužení –
bude z něj ale zachráněn.
Toho dne, praví Hospodin zástupů, zlámu jho na jejich šíji a zpřetrhám jejich postroje, takže už nebudou sloužit cizákům, ale budou sloužit Hospodinu, svému Bohu, a svému králi Davidovi, kterého jim ustanovím.
Neboj se, můj služebníku, Jákobe,
a ty, Izraeli, neděs se, praví Hospodin.
Hle, zachráním tě z dálné ciziny
a tvé potomky z jejich vyhnanství.
Jákob se vrátí a odpočine v bezpečí
a nikdo už ho nevyděsí.
Vždyť já jsem s tebou, praví Hospodin,
já tě zachráním.
Skoncuji se všemi národy,
do kterých jsem tě rozprášil.
S tebou však nikdy neskončím,
i když tě ztrestám po právu
a nenechám tě bez trestu.“
Tak praví Hospodin:
„Tvá zranění se nehojí,
tvé rány bolí.
Není, kdo by tě obhájil,
není léku na tvé bolesti,
nikdo tě nedokáže uzdravit!
Všichni tví milenci na tebe zapomněli,
žádný z nich o tebe nestojí.
Ranil jsem tě jako nepřítel,
ztrestal tě jako surovec,
protože máš tolik vin
a tvůj hřích se tolik rozmnožil.
Proč sténáš nad svým zraněním?
Tvou bolest nejde vyléčit.
To já jsem ti to způsobil,
protože máš tolik vin
a tvůj hřích se tolik rozmnožil!
Všichni, kdo tě požírají, však budou sežráni,
všichni, kdo tě sužují, půjdou do zajetí.
Ti, kdo tě plení, budou sami pleněni
a všechny, kdo tě olupují, nechám oloupit.
Ano, já obnovím tvé zdraví,
tvé rány zhojím, praví Hospodin,
neboť tě nazývali poběhlicí:
‚O Sion přece nikdo nestojí!‘“
Tak praví Hospodin:
„Hle, přivedu ze zajetí Jákobovy stany,
nad jeho příbytky se slituji.
Město se vystaví tam, kde byly trosky,
a palác bude tam, kde má být.
Rozezní se odtud chvalozpěvy,
zas bude slyšet hlas veselí.
Rozmnožím je, aby jich neubývalo,
oslavím je, a nebude jich málo.
Budou mít dětí tak jako kdysi,
jejich obec přede mnou se znovu ustaví,
se všemi, kdo je utiskují, ale zúčtuji.
Jejich vládcem bude jeden z nich,
z jejich středu vzejde jejich panovník –
přizvu ho blíž a on ke mně přistoupí.
Vždyť kdo by se jinak odvážil
ke mně přistoupit? praví Hospodin.
Vy budete mým lidem
a já budu vaším Bohem.“
Hle, Hospodinova vichřice –
jeho hněv už zuří!
Na hlavy darebáků snáší se
vichr bouřlivý!
Hospodinův planoucí hněv se neodvrátí,
dokud neprovede a nesplní,
co ve svém srdci usoudil.
V nadcházejících dnech
tomu porozumíte.