1Ma 1. Makabejská, kapitola První kniha makabejská, kapitola 3
Juda Makabejský
Judova první vítězství
Po něm nastoupil jeho syn Juda, zvaný Makabejský. Všichni jeho bratři a všichni, kdo se přidali k jeho otci, mu pomáhali a s radostí bojovali za Izrael.
Velice proslavil svůj lid;
jak obr oblékl se pancířem,
opásal se válečnou zbrojí a sváděl bitvy,
aby chránil tábor svým mečem.
Ve svých činech byl jako lev,
jak lvíče, co po kořisti řve.
Pátral po bezbožných a stíhal je;
upaloval ty, kdo trápili jeho lid.
Bezbožní se třásli strachem z něj
a všichni zločinci se děsili:
jeho rukama se dařila záchrana.
Ztrpčoval vládu mnoha králům
a svými činy těšil Jákoba –
navěky buď požehnána jeho památka!
Prošel judskými městy,
vyhubil v nich neznabohy,
a tak odvrátil od Izraele hněv.3:8 srov. 1:64
Proslavil se až na kraj země
a přivedl zpět ztracené.
Apollonios tehdy shromáždil pohany a mohutné vojsko ze Samaří k boji proti Izraeli. Když to Juda zjistil, vytáhl proti němu, porazil ho a zabil. Zůstalo mnoho padlých a zbytek utekl. Rozebrali si tedy kořist a Juda si vzal Apolloniův meč, se kterým pak bojoval po zbytek života.
Když se velitel syrského vojska Seron dozvěděl, že Juda shromáždil hrstku mužů, sbor věrných, připravených jít s ním do boje, prohlásil: „Získám si v království pověst a slávu. Půjdu do boje proti Judovi a jeho mužům, kteří pohrdli královým nařízením!“ Uspořádal tedy další tažení a šlo s ním mohutné vojsko neznabohů, aby mu pomohlo ztrestat Izraelce.
Když se dostali až k Bet-choronskému průsmyku, vyšel proti nim Juda s hrstkou bojovníků. Když ale uviděli, jaké proti nim táhne vojsko, řekli Judovi: „Jak můžeme s takovou hrstkou bojovat proti tak velké přesile? Navíc jsme dnes vyčerpaní a ještě jsme nic nejedli.“
Juda odpověděl: „Hrstka může snadno přemoci velké množství. Nebesům je jedno, uskuteční-li záchranu skrze mnoho, anebo málo mužů. Vítězství v boji nezávisí na velikosti vojska, neboť síla pochází z Nebes. Oni jdou proti nám s velikou zpupností a bezbožností, aby nás i naše ženy a děti vyhladili a oloupili. My však bojujeme za své životy a za své zákony. Bůh je před námi rozdrtí; nebojte se jich!“
Jakmile to dořekl, vyrazil náhle do útoku. Seron byl se svým vojskem rozdrcen a hnali ho od Bet-choronského průsmyku až dolů na pláň. Padlo tam na osm set nepřátel a zbytek utekl do země Filištínů. Juda a jeho bratři tehdy začali být obávaní a na pohany v celém okolí padla hrůza. Jeho pověst se donesla až ke králi a národy si vyprávěly o Judových šicích.
Antiochos pověřuje Lysia
Když ta slova uslyšel král Antiochos, strašně se rozzuřil. Nechal shromáždit všechna vojska svého království v jednu obrovskou armádu, otevřel svou pokladnici, vyplatil jednotkám roční žold a vyhlásil plnou pohotovost. Pak ale zjistil, že v jeho pokladnách není dost peněz. Daňové výnosy totiž poklesly kvůli rozbrojům a pohromám, které v zemi sám způsobil, když zrušil pradávná ustanovení. Dělal si starosti, že už nebude mít tolik jako dřív na výdaje a dary, které byl zvyklý rozdávat štědřeji než králové před ním. V té naprosté bezradnosti se rozhodl, že potáhne do Persie, vybere daně z tamějších provincií a tak nashromáždí spoustu peněz.
Pověřil tedy Lysia, váženého muže z královského rodu, aby spravoval království od řeky Eufrat až k hranicím Egypta, a až do svého návratu mu svěřil výchovu svého syna Antiocha. Předal mu polovinu vojsk i slony a zplnomocnil ho, aby konal veškerou jeho vůli. Pokud jde o obyvatele Judska a Jeruzaléma, měl proti nim poslat armádu, která by vyhladila a zničila sílu Izraele i pozůstatky Jeruzaléma, aby tam po nich nezůstala ani památka. Celé jejich území měl osídlit cizinci a přidělit jim tam pozemky. V roce 1473:37 Tj. 165 př. n. l. (viz pozn. u 1:10). tedy král se zbývající polovinou vojsk vyrazil ze svého sídelního města Antiochie, překročil řeku Eufrat a vydal se na cestu horními provinciemi.
Přípravy k boji
Lysias vybral mezi královými důvěrníky udatné muže, Ptolemaia, syna Dorymenova, Nikanora a Gorgia, a poslal s nimi 40 000 mužů a 7 000 jezdců, aby vpadli do Judska a podle králova rozkazu ho zpustošili. Vyrazili tedy s celou armádou, a když tam dorazili, utábořili se na pláni u Emauz. Připojilo se k nim také vojsko za Sýrie a ze země Filištínů. Když o nich uslyšeli místní obchodníci, vzali obrovské množství stříbra a zlata a také okovy a přišli do tábora, aby si nakoupili Izraelce jako otroky.
Juda a jeho bratři viděli, že je velmi zle – vojska už tábořila na jejich území. Když se dozvěděli, že král vydal rozkazy k úplnému vyhlazení lidu, řekli si mezi sebou: „Pojďme odvrátit záhubu svého lidu. Bojujme za svůj lid a za svatyni!“ A tak se sešlo shromáždění, aby se připravili k boji a také aby se modlili a prosili Boha o milosrdenství a slitování.
Jeruzalém byl neobydlený jako pustina,
nikdo z jeho synů tam nezůstal.
Svatyně byla pošlapávána cizinci,
z hradu byl útulek pro pohany.
Radost opustila Jákoba,
flétna a harfa utichla.
Shromáždili se proto a přesunuli se do Micpy naproti Jeruzalému, protože Micpa bývala dříve pro Izrael místem modlitby. Onoho dne se postili. Oblékli se do pytloviny, hlavu si posypali popelem a roztrhli svá roucha. Rozvinuli svitek Zákona a zkoumali v něm to, nač se jiné národy dotazují obrazů svých bohů. Přinesli kněžská roucha, prvotiny a desátky a povolali nazíry,3:49 Nu 6:1–21 kteří dovršili dny svého slibu. Potom začali volat k Nebesům:
„Co si s nimi počneme?
Kam je vezmeme?
Tvá svatyně byla pošlapána a znesvěcena,
tví kněží truchlí ve svém ponížení.
Hle, pohané se srotili proti nám, aby nás zničili –
ty sám víš, jak s námi chtějí naložit!
Jak proti nim obstojíme,
pokud nám nepomůžeš?“
Zatroubili na trubky a dali se do hlasitého křiku. Juda pak ustanovil vůdce lidu – velitele nad tisíci, nad sty, nad padesáti a deseti.3:55 srov. Ex 18:21, 25 Všechny, kdo právě stavěli domy nebo se zasnoubili, vysadili vinici nebo byli bázliví, vyzval, aby se podle Zákona vrátili do svých domovů.3:56 srov. Dt 20:5–9 Pak se vojsko dalo do pohybu a utábořilo se jižně od Emauz.
Juda tehdy řekl: „Připravte se a bojujte udatně! Ráno se postavte do boje proti těmto pohanům, kteří se proti nám srotili, aby zničili nás i naši svatyni. Raději zemřeme v boji, než abychom přihlíželi zkáze našeho národa a naší svatyně! Ať se však stane, jak si budou přát Nebesa.“