EsG Ester (řecká), kapitola Přídavky k Esteru, kapitola 4
Zachraň nás!
Když se Mordechaj dozvěděl, co se děje, roztrhl své šaty, oblékl se pytlovinou, posypal se popelem a vyšel do ulic města s hlasitým nářkem: „Chtějí vyhladit národ, který neudělal nic špatného!“ Došel ale jen ke královské bráně; nesměl totiž vstoupit do paláce pokrytý pytlovinou a popelem. (V každé provincii, kde byl ten výnos zveřejněn, drželi Židé veliký smutek. S pláčem a naříkáním si stlali v pytlovině a popelu.)
Za královnou proto přišly její služebné i její eunuši a oznámili jí to. Když uslyšela, co se stalo, zhrozila se. Poslala Mordechajovi šaty, aby se převlékl a odložil pytlovinu. On ale odmítl, a tak Ester zavolala svého eunucha Hatacha,4:5 Řecký text eunuchovo jméno komolí na Achrataj; pod. i dále. který jí byl přidělen, a poslala ho za Mordechajem zjistit, co se přesně děje.4:5 Verš 6 v řecké verzi chybí (hebr.: Hatach tedy vyšel k Mordechajovi na náměstí před královskou branou).
Mordechaj mu vylíčil, co se stalo – že Haman králi slíbil odvést do pokladny deset tisíc talentů za vyhlazení Židů. Dal mu i opis listu zveřejněného v Súsách ohledně jejich vyhlazení. Řekl mu, ať ho ukáže Ester a vyřídí jí, aby se šla za králem přimlouvat a prosit za svůj lid. „Vzpomeň si na svůj nízký původ,“ vzkázal jí, „na dny, kdy jsi vyrůstala u mne. Haman, druhý muž po králi, nad námi totiž vyřkl rozsudek smrti. Vzývej Hospodina a promluv o nás s králem. Zachraň nás před smrtí!“
Hatach tedy šel a všechno jí to vyřídil. Ester mu odpověděla: „Jdi za Mordechajem a pověz mu: Všechny národy v říši vědí, že kdokoli vejde ke králi do vnitřní síně bez pozvání, není pro něj záchrany, ať je to muž či žena. Jen ten, na koho by král ukázal zlatým žezlem, bude ušetřen. A já jsem ke králi nebyla pozvána už třicet dní!“
Když to Hatach Mordechajovi všechno vyřídil, ten mu odpověděl: „Běž a řekni jí: Ester, nemysli si, že se v královském paláci jako jediná z Židů zachráníš. Budeš-li teď dělat, že neslyšíš, Židům přijde pomoc a ochrana odjinud, ale ty i rodina tvého otce zahynete. Kdo ví? Snad ses stala královnou právě pro tento okamžik.“
Ester na to Mordechajovi vzkázala: „Jdi a shromáždi Židy v Súsách. Tři dny se za mne postěte – nejezte a nepijte ve dne ani v noci. I já a mé služebné zůstaneme bez jídla. Potom poruším zákon a vejdu ke králi, i kdybych měla zahynout.“
Mordechajova modlitba
Mordechaj šel a udělal všechno, co mu Ester uložila. 17a Vzpomínal na všechny Hospodinovy skutky a modlil se k Hospodinu:
17b „Hospodine, všemohoucí Pane a Králi! Všechno je ve tvé moci a tvou vůli chránit Izrael nikdo nezvrátí. 17c Ty jsi stvořil nebe a zemi i všechny úžasné věci pod nebem. Jsi Pánem všeho – tobě se, Hospodine, nemůže nikdo postavit.
17d Ty znáš všechno. Ty víš, Hospodine, že jsem se tomu pyšnému Hamanovi neodmítl klanět ze zpupnosti, pýchy nebo ješitnosti. Vždyť pro záchranu Izraele bych byl ochoten i líbat mu nohy! 17e Udělal jsem to, abych slávu člověka nenadřadil slávě Boží. Nebudu se klanět nikomu než tobě, svému Pánu. To, co dělám, tedy není z pýchy.
17f Nyní, Hospodine, Bože a Králi, Bože Abrahamův, ušetři svůj lid! Chtějí nás totiž vyhubit, usilují vyhladit tvé dávné dědictví. 17g Nepohrdej svým podílem, který sis pro sebe vykoupil z Egypta! 17h Vyslyš mou prosbu a buď milostiv svému dědictví. Změň náš zármutek na veselí, abychom zůstali naživu a opěvovali tvé jméno, Hospodine. Nezavírej ústa těch, kdo tě chválí!“
17i Podobně úpěl ze všech sil celý Izrael, protože stáli tváří v tvář smrti.
Esteřina modlitba
17k Také královnu Ester zachvátila smrtelná úzkost, a tak hledala útočiště u Hospodina. Odložila své skvostné roucho a oblékla si šaty smutku a truchlení. Místo vzácných voňavek si hlavu pokryla popelem a špínou a pokořovala se přísným půstem. Odložila všechny okázalé ozdoby a zahalena prameny zcuchaných vlasů se takto modlila k Hospodinu, Bohu Izraele:
17l „Pane můj, náš Králi, ty jsi jediný!4:17l Dt 6:4 Pomoz mi. Jsem sama, nemám jiného pomocníka než tebe a vydávám se do nebezpečí. 17m Odmalička jsem ve svém rodném domě slýchala, že ty, Hospodine, sis vybral Izrael ze všech národů. Vybral sis naše otce ze všech předků jako věčné dědictví a splnil jsi jim všechno, co jsi řekl. 17n Pak jsme se však proti tobě prohřešili a tys nás vydal do rukou našich nepřátel za to, že jsme uctívali jejich bohy. Jsi spravedlivý, Hospodine. 17o Jim ale naše trpké zotročení nestačí! Přísahali teď na své modly, že zmaří tvé výroky, vyhladí tvé dědictví, zacpou ústa těm, kdo tě chválí, a uhasí tvůj oltář i slávu tvého chrámu, 17p aby pak pohané z plna hrdla chválili své nicotné modly a navěky obdivovali krále, který je pouhý smrtelník.
17q Nepředávej, Hospodine, své žezlo těm, kdo nejsou žádní bohové! Ať se nesmějí našemu zničení! Obrať jejich plány proti nim a toho, kdo na nás zaútočil, ztrestej pro výstrahu ostatním. 17r Rozpomeň se, Hospodine! Dej se poznat ve chvíli našeho soužení! Králi bohů, jenž vládneš nad vší mocí, dodej mi odvahy! 17s Vlož mi před tím lvem do úst vhodná slova a v jeho srdci probuď nenávist k tomu, kdo se s námi pustil do války. Ať je konec s ním i s těmi, kdo s ním souhlasí!
17t Zachraň nás svou rukou a pomoz mi. Jsem sama a mám jen tebe, Hospodine. 17u Ty znáš všechno. Ty víš, jak pohrdám slávou bezbožných a jak se mi hnusí lože neobřezanců a všech cizáků. 17v Ty víš, k čemu mě tu nutí – jak se mi oškliví čelenka, již musím nosit na znamení své vznešenosti, kdykoli se mám ukázat před lidmi. Oškliví se mi jako hadry potřísněné krvácením a v soukromí ji nenosím. 17x Tvá služebnice nejedla u Hamanova stolu; neslavila jsem královu hostinu a nepila víno, z něhož obětovali úlitbu. 17y Tvá služebnice ode dne svého povýšení až dodnes neměla jinou radost než tebe, Hospodine, Bože Abrahamův.
17z Bože, jsi silnější než všichni – vyslyš naše zoufalé hlasy! Vysvoboď nás z ruky zlosynů a mě osvoboď od mého strachu.“