HosАс OzeášАсія, kapitolaраздзел Kniha proroka OzeášeКніга прарока Асіі, kapitolaраздзел 11

Copak se tě mohu vzdát?

Když byl Izrael ještě dítětem,

zamiloval jsem si jej;

tehdy jsem povolal

svého syna z Egypta.(a)11:1 Ex 4:21–23

Čím jsem je ale volal víc,

tím více ode mě(b)11:2 podle LXX, Syr (MT: od sebe) odcházeli pryč –

baalům přinášeli oběti,

modly uctívali kadidly.

Já jsem Efraima učil chodit

a nosil jsem je v náručí;

oni však uznat nechtěli,

že jsem to já, kdo je uzdravil.

Táhl jsem je provazy lidskosti

a lany milování.

Byl jsem jim tím, kdo nadnáší

jho, které nosí na šíji;

skláněl jsem se k nim,

abych je nakrmil.

Nevrátí se snad do Egypta?

Asýrie jim bude kralovat!

Protože se odmítli vrátit ke mně,

v jejich městech bude řádit meč;

roztříští jejich závory,

jejich úmysly pohltí.

Můj lid se rozhodl ode mě odvrátit;

i když k Nejvyššímu volají,

nepozvedne je vůbec nic.

Copak se tě, Efraime, mohu vzdát?

Mohu tě, Izraeli, vydat napospas?

Copak s tebou jak s Admou naložím?

Zachovám se k tobě jako k Cebojim?(c)11:8 Dt 29:22

Srdce se ve mně obrací,

v nitru jsem pohnut lítostí.

Nevykonám svůj prudký hněv,

nevydám znovu Efraima záhubě.

Jsem přece Bůh, a ne člověk,

jsem Svatý uprostřed tebe –

nenavštívím tě už děsem.

Půjdou za Hospodinem

řvoucím jako lev.

Až zazní jeho řev,

jeho děti rozechvěle přispěchají od moře.

Přispěchají z Egypta jako rozechvělí ptáčci,

z asyrské země jako holoubci

a já je k nim domů navrátím,

praví Hospodin.