IsaІс IzaiášІсая, kapitolaраздзел Kniha proroka IzaiášeКніга прарока Ісаі, kapitolaраздзел 1

Pozůstatek se navrátí

Vidění o Judovi a Jeruzalémě, které viděl Izaiáš, syn Amosův, za vlády judských králů Uziáše, Jotama, Achaze a Ezechiáše.

Jako Sodoma a Gomora

Slyšte, nebesa, země, vyslechni,

co praví Hospodin:

Syny jsem hýčkal, vychoval,

oni mě ale zradili.

I dobytek zná svého hospodáře,

osel zná koryto, kde ho krmí pán –

Izrael ale nechce znát,

můj lid si nevšímá!

Ach, národe hříšníků,

lide obtížený vinami,

plemeno zločinců,

synové zkažení –

Hospodina opustili,

Svatého izraelského zavrhli,

odvrátili se jako cizí!

Proč máte být biti ještě víc?

Proč se musíte stále protivit?

Hlava je celá pokrytá ranami

a srdce puká bolestí.

Od chodidel až k temeni

nezůstal kousek netknutý:

jen samé rány, modřiny

a jizvy samý hnis –

nejsou ošetřeny ani obvázány,

olejem nejsou léčeny!

Vaše země leží v sutinách,

vaše města jsou spálena.

Půdu vám cizáci plení před očima –

je z ní pustina, cizáky zcela zničená.

Opuštěna zůstala Dcera sionská

jako chýše vprostřed vinice,

jako budka v poli okurek,

jak město, jež se obléhá.

Kdyby z nás Hospodin zástupů

nenechal aspoň hrstku naživu,

už bychom byli jako Sodoma,

dopadli bychom jako Gomora!

K čemu jsou mi vaše oběti?

Slyšte slovo Hospodina,

vládcové Sodomy,

vyslechni učení našeho Boha,

lide Gomory:

K čemu jsou mi všechny ty vaše oběti?

praví Hospodin.

Mám už dost beraních zápalů

i sádla tučných dobytčat.

Krev býků, kozlů a beránků

mi není příjemná.

Že se mi vůbec chodíte ukazovat!

Kdo si myslíte, že o to stojí,

abyste šlapali po mých nádvořích?

Přestaňte přinášet marné oběti!

Kouř kadidla je mi odporný.

Všechna ta novoluní, soboty, slavnosti –

ta vaše zlá shromáždění nesnáším!

Ta vaše novoluní, ty vaše svátky –

jak se mi z duše protiví!

Jsou mi břemenem,

nemohu už je vydržet.

Proto když ke mně vzpínáte ruce,

zakrývám si oči před vámi;

když své modlitby hromadíte,

neslyším.

Ruce máte celé od krve –

umyjte se a očisťte!

Odkliďte mi už z očí

zlo, jež jste páchali.

Přestaňte jednat zle –

jednat dobře se naučte!

Prosazujte spravedlnost,

podpořte utlačovaného,

zjednejte sirotkovi právo

a zastaňte se vdov!

Potom to můžeme spolu probrat,

praví Hospodin:

Jsou-li vaše hříchy rudé jak šarlat,

zbělají jako sníh.

Jsou-li jak purpurová látka,

budou jak vlna beránčí.

Jste-li ochotní a poslušní,

budete požívat darů země.

Jste-li však vzpurní a odbojní,

budete požíráni mečem.

Tak promluvila ústa Hospodinova.

Nevěrné město

Ach, jak se kdysi věrné město

stalo nevěstkou!

Kdysi je naplňovalo právo

a spravedlnost žila v něm –

teď však jen vrahové.

Tvé stříbro se proměnilo v strusku,

tvé víno se vodou zředilo.

Tví vládcové jsou samozvanci

a společníci zlodějů;

všichni si úplatky oblíbili,

záleží jim jen na zisku.

Sirotkům nezjednávají právo,

nemají zájem se zastat vdov.

Nuže, toto praví Panovník,

Hospodin zástupů, Mocný izraelský:

Ach, jak si ulevím od svých nepřátel,

svým protivníkům pomstím se!

Obrátím proti tobě ruku,

dočista vytavím tvoji strusku,

odstraním z tebe všechnu nečistotu!

Vrátím ti soudce tak jako kdysi,

budeš mít rádce jako dřív.

A potom budeš znovu nazýváno:

Město spravedlnosti, Věrné město.

Sion tehdy bude vykoupen právem

a jeho kajícní spravedlností.

Zkáza však přijde na vzpurné a hříšné,

zahyne každý, kdo Hospodina opouští.

Hanba vám bude za posvátné háje,

které se vám tak líbily;

za ty zahrady se budete stydět,

že jste se pro ně rozhodli.

Budete jako dub, jemuž opadává listí,

a jako zahrada bez vody.

Ze siláka se stane koudel

a jiskrou bude jeho čin;

obojí to pak spolu vzplane –

nikdo to nebude moci uhasit!