Job Jób, kapitola Kniha Jób, kapitola 11
Naprav své srdce
Sofar Naámský mu na to řekl:
„Má ta spousta slov zůstat bez odpovědi?
Má se dát za pravdu mluvkovi?
Myslíš, že svým tlacháním všechny umlčíš?
Že nikdo neztrestá tvé rouhání?
Říkal jsi Bohu: ‚Mé přesvědčení je ryzí,
jsem před tebou zcela bez vady.‘11:4 Jb 9:21; 10:7
Ach, kéž by tak Bůh promluvil,
kéž by se s tebou dal do rozpravy!
Kéž by ti prozradil taje moudrosti,
potřebuješ totiž dvojnásob chápání:
Věz, že Bůh tě trestá míň, než bys zasloužil!
Můžeš postihnout Boží hlubiny?
Meze Všemohoucího pochopit?
Vyšší jsou nad nebe – jak si poradíš?
Hlubší než podsvětí – co ty o tom víš?
Delší než země,
širší než moře!
Když on zasáhne, když uvězní,
když svolá soud, kdo mu zabrání?
Podvodníky zná a vidí zlo,
jak by mu mohlo uniknout?
‚Rozum dostane hlava dubová,
až divoká oslice porodí člověka!‘
Když ale napravíš své srdce
a k Bohu vzepneš dlaně,
zlo ze svých rukou když daleko odhodíš
a nestrpíš ve svém stanu bezpráví,
tehdy tvář pozvedneš bez vady,
budeš stát neochvějně, bez vší obavy.
Tehdy zapomeneš na své trápení,
jak voda odplyne z tvé paměti.
Tvůj život jak poledne se rozzáří,
i tma se promění v svítání.
Buď klidný, vždyť je tu naděje –
rozhlédneš se kolem a v klidu ulehneš.
Budeš spát a nikdo nevyruší tě,
o tvou přízeň se budou mnozí ucházet.
Oči ničemů se ale vysílí,
jejich útočiště se vytratí;
zbude jim naděje, že duši vypustí.“