Sir Sírachovec, kapitola Kniha Sírachovcova, kapitola 50
Velekněz Šimon
Velekněz Šimon, syn Oniášův,50:1 Šimon II. (asi 220–195 př. n. l.), syn Oniáše II. (zmíněn v 3Mak 2:1).
vůdce svých bratrů a chlouba lidu,50:1 Viz pozn. u 49:15.
za svého života opravil Boží dům;
opevnil chrám za svých dnů.
Položil základy vysokých dvojitých hradeb,
do výše se tyčící chrámový okrsek.
Za jeho dnů byl vyhlouben vodojem,
nádrž rozlehlá jako moře.
Starostlivě chránil lid před neštěstím
a před obléháním město opevnil.
Jakou měl slávu, když stál uprostřed lidu,
když vycházel ze svatyně za oponou!50:5 Tj. v Den smíření (srov. Lv 16).
Byl jako jitřenka vprostřed mraků,
jak měsíc v době úplňku,
jak slunce osvěcující chrám Nejvyššího,
jak duha zářící ve třpytných oblacích,
jak růže kvetoucí za jarních dnů,
jak lilie u vodních pramenů,
jak libanonský les v letní den,
jak oheň v kadidelnici s kadidlem,
jak nádoba tepaná z ryzího zlata
všemi drahokamy zdobená,
jak plody obsypaná oliva,
jak cypřiš tyčící se do oblak.
Když si bral slavnostní roucho
a oblékl skvostné ozdoby,
když vystupoval k svatému oltáři,
naplnil slávou chrámové nádvoří.
Když přijímal z rukou kněží části obětí,
a stál u oltářního ohniště
s věncem bratří kolem sebe,
byl jako mladý libanonský cedr,
obklopený kmeny palem.
A když všichni synové Áronovi ve své nádheře
stáli s Hospodinovou obětí v rukou
před celým shromážděním Izraele,
konal bohoslužbu u oltáře,
aby Nejvyššímu, Všemohoucímu vystrojil oběť.
Vzal do ruky pohár,
aby vykonal úlitbu z krve hroznů,
a vylil trochu k patě oltáře
jako příjemnou vůni Nejvyššímu, Králi vesmíru.
Synové Áronovi přitom pozvedli hlas
a zatroubili na kovové trubky,
aby zazněly hlasité fanfáry
na připomínku před Nejvyšším.
Všechen lid přitom společně
padl hned tváří k zemi,
aby se poklonil svému Hospodinu,
Nejvyššímu, Všemohoucímu Bohu.
Zpěváci ho začali chválit svým hlasem
a mocně zněla lahodná píseň.
Lid začal prosit Hospodina, Nejvyššího,
a modlil se k Milosrdnému,
dokud neskončil Hospodinův obřad
a nebyla dovršena bohoslužba.
Šimon pak sestoupil a pozvedl ruce
nad celým shromážděním synů Izraele,
aby jim svými rty dal Hospodinovo požehnání
a s hrdostí vyslovil jeho jméno.
Tehdy se lid znovu poklonil,
aby přijal požehnání od Nejvyššího.
Epilog
Výzva k modlitbě
A nyní dobrořečte Bohu veškerenstva,
který všude koná divy veliké,
který nás pěstuje už od matčina lůna
a zahrnuje nás svým soucitem.
Kéž naplní naše srdce radostí
a daruje Izraeli mír
za našich dnů i navěky.
Kéž nás provází jeho soucit
a za našich dnů nás vykoupí!
Proti cizincům
Dva národy jsou mi odporné
a třetí není ani národem:
obyvatelé pohoří Seír,50:26 Podle hebr. a lat. znění (LXX: hory Samaří). Filištíni
a tlupa hlupáků, co žijí v Šechemu.
Závěr spisu
Poučení moudrosti a vědění
zapsal do této knihy Ješua,
syn Siracha, syna Eleazarova z Jeruzaléma,
z jehož srdce moudrost tryskala.
Blaze tomu, kdo se těmito slovy bude zabývat;
kdo si je vezme k srdci, dojde moudrosti.
Bude-li podle nich jednat, zvládne všechno,
vždyť jeho stezkou bude Hospodinovo světlo.