Sir Sírachovec, kapitola Kniha Sírachovcova, kapitola 16
Bůh ztrestá hříšníky
Nepřej si množství nezvedených dětí,
z bezbožných synů se neraduj.
I kdyby jich bylo mnoho, neraduj se z nich,
nebudou-li mít úctu k Hospodinu.
Nesázej na to, že budou dlouho žít,
a nespoléhej na jejich množství.16:3 Některé rukopisy dodávají: Neboť budeš naříkat předčasným truchlením, až se dozvíš o jejich náhlém konci.
Jeden syn přece může být nad tisíc
a lépe umřít bezdětný, než zplodit bezbožníky.
Jediný rozumný přivede město k rozkvětu,
a pokolení ničemů z něj udělá pustinu.
Mnoho takového jsem viděl na vlastní oči,
na vlastní uši jsem slyšel i o horším:
Proti srocení hříšníků vyšlehl oheň,16:6 Nu 16:35; Ž 106:18
proti odbojnému národu vzplál hněv.16:6 Ž 78:21
Hospodin neodpustil dávným obrům,16:7 Gn 6:4
když se ve své síle vzbouřili.
Neušetřil město, kde bydlel Lot;
pro svou pýchu se mu zhnusili.16:8 Gn 19:23–25; Ez 16:49–50
Nesmiloval se nad prokletými národy,16:9 Obyvatelé Kanaánu (Ex 23:23–33; Dt 7:1–2).
jež byly pro své hříchy vyhnány,16:9 Některé rukopisy dodávají: Toto vše učinil zatvrzelým národům a množstvím svých svatých se nedal usmířit.
ani nad šesti sty tisíci poutníky,16:10 Počet Izraelitů, kteří vyšli z Egypta (Ex 12:37; Nu 11:21).
kteří se spolčili ve své zatvrzelosti.16:10 Nu 11—14
I kdyby tu byl jen jeden paličák,
byl by to div, kdyby nebyl potrestán.
Panovník se přece umí hněvat i slitovat,
má moc odpustit, anebo se rozhněvat.
Jeho přísnost je veliká jako jeho slitování,
každého bude soudit podle jeho skutků.
Hříšník neunikne se svou kořistí,
vytrvalost zbožného dojde odměny.
Hospodin odmění každou almužnu,16:14 Podle hebr. znění (LXX: On dává místo každé almužně).
každý dostane podle svých skutků.16:14 Některé rukopisy uvádějí v. 15 a 16: 15 Hospodin zatvrdil faraona, aby ho neuznal, aby se tak pod nebesy ukázaly jeho skutky. 16 Jeho slitování je zřejmé všemu stvoření, své světlo i tmu mezi lidmi rozdělil.
Neříkej:
„Před Hospodinem nejsem vidět.
Kdo si na mě tam nahoře vzpomene?
Mezi tolika lidmi o mě ani neví!
Co jsem já v nekonečném stvoření?
Hle, nebesa i nebesa nebes,
propast i země se chvějí, když přichází.
I samy hory a základy země
se třesou strachy, když na ně pohlíží.
Hospodin na mě ani nepomyslí.
Kdo by se zabýval mými cestami?
Když zhřeším, nikdo mě neuvidí;
když budu tajně nevěrný, kdo se to dozví?16:21 Verše 20–21 podle hebr. znění (LXX: Na to však nikdo ani nepomyslí. Kdo se bude zabývat jeho cestami? 21 Jako člověk nevidí vichřici, tak jsou většinou skryty Boží činy.)
Kdo mu oznámí mé spravedlivé činy?
Kdo má čekat, až konečně smlouvu naplní?“
Kdo takhle přemýšlí, se musel zbláznit,
jen tupý pomatenec má takhle hloupé myšlenky.
Boží moudrost ve stvoření
Poslechni mě, chlapče, dosáhni vědění,
celým srdcem na má slova dbej.
Vyjevím ti nauku se vší uvážlivostí,
pečlivě ti předám vědění.
Na počátku Hospodin stvořil16:26 Podle hebr. znění (LXX: soudil). svá díla,
a když je dokončil, vymezil jim dráhy.
Uspořádal svá díla navěky
a jejich vládu do dalších pokolení.
Nehladoví a neunavují se,
neopouštějí své úkoly.
Žádné druhému nepřekáží,
proti jeho slovu se nikdy nebouří.
Potom Hospodin shlédl na zemi
a naplnil ji svým dobrodiním.
Její povrch pokryl všemožnými tvory
a ti se do ní musí navrátit.