HosОс OzeášОсія, kapitolaрозділ Kniha proroka OzeášeКнига пророка Осії, kapitolaрозділ 7

kdykoli Izraele uzdravím,

tehdy se ukazuje Efraimův hřích

a zločiny Samaří:

Zabývají se podvody,

do domů lezou zloději,

tlupy lupičů jsou v ulicích.

Vůbec si v srdci nepřipouštějí,

že si pamatuji všechny jejich zločiny;

jejich skutky je teď obklíčily –

vždyť je mám stále na očích!

Obšťastňují krále svými zločiny

a velmože svou lží.

Všichni jsou samí cizoložníci,

rozpálené peci podobní,

ve které pekař ani topit nemusí,

než mu zadělané těsto prokvasí.

V den královy slavnosti

velmoži vínem rozpálení, zmožení –

a on si třese rukou se zrádci!

Jejich srdce se podobají peci,

zrádně se k němu lísají;

celou noc doutná jejich rozlícení,

ráno pak vzplane plameny.

Jako pec jsou všichni rozpálení,

své vlastní vládce sžírají;

jejich králové se všichni hroutí,

ke mně však nevolá žádný z nich.

Efraim se mísí s národy,

neobrácený pecen je Efraim.

Jeho sílu stravují cizinci

a on to netuší.

Hlavu mu pokrývají šediny

a on to netuší.

Ačkoli pýcha Izraele svědčí proti němu,

přesto se nevracejí k Hospodinu, svému Bohu,

nehledají ho navzdory tomu všemu.

Efraim je jako holub,

hloupý a bláhový:

Jednou volají k Egyptu,

pak zas do Asýrie běhají.

Kamkoli se obrátí,

přehodím přes ně svoji síť.

Pochytám je jak ptáky na nebi;

ztrestám je, když uslyším, jak se slétají.

Utekli ode mě – běda jim!

Záhuba na ně, že mě zradili!

Já jsem je toužil vykoupit,

oni však o mně mluví lži.

Nevolají ke mně ze srdcí,

když na svých lůžkách kvílejí,

zraňují se(a)7:14 podle někt. hebr. rukopisů a LXX (MT: scházejí se); srov. 1Kr 18:28 kvůli vínu a obilí,

ode mě se však odvracejí.

Já jsem je učil a jejich pažím dával sílu,

oni se ale spikli proti mně.

Obracejí se, ale ne k Nejvyššímu,

jsou jako křivý luk.

Jejich velmoži padnou mečem;

protože sami tak vztekle mluvili,

v Egyptě se jim vysmějí!