Sir Sírachovec, kapitola Kniha Sírachovcova, kapitola 38
Lékař léčí, Hospodin uzdravuje
Važ si lékaře, jak si za své služby zaslouží,
vždyť i jeho stvořil Hospodin.
Umění léčit má přece od Nejvyššího,
i král se mu za ně dary odvděčí.
Lékaře jeho vědění povýší,
získá mu obdiv i před velmoži.
Hospodin dal ze země vyrůst léčivým bylinám
a rozumný člověk jimi nepohrdá.
(Nezesládla snad voda od kusu dřeva,
aby se ukázala jeho síla?38:5 Ex 15:23–25
Hospodin daroval lidem vědění,
aby ho ctili za jeho divy.)
Lékař těmi bylinami léčí a odstraňuje bolest,
mastičkář z nich připravuje lék.
Jeho díla tak nikdy neskončí
a jeho pokoj zavládne všude na zemi.
Nepřehlížej to, chlapče, když jsi nemocný,
ale modli se k Hospodinu a on tě uzdraví.
Zanech provinění, napřim své ruce
a od každého hříchu očisti své srdce.
Obětuj kadidlo s bílou moukou jako památeční díl38:11 Lv 2:1–2
s nejlepším olejem, jaký si můžeš dovolit.38:11 Podle hebr. znění; řecký text nejasný.
Potom dej prostor lékaři – vždyť i jeho stvořil Hospodin –
nenech ho odejít, vždyť je ti potřebný.
Někdy mají tvůj život v rukou lékaři;
i oni se totiž modlí k Hospodinu,
aby jim pomohl dát nemocným úlevu
a uzdravení, aby mohli žít.
Kdo hřeší před svým Stvořitelem,
ať padne do rukou lékaře!38:15 Hebr. znění: Kdo hřeší před svým Stvořitelem, bude se vzpírat lékaři.
Zármutek nad mrtvým
Chlapče, nad mrtvým prolévej slzy,
naříkej jako v hrozné bolesti.
Zaopatři tělo s patřičným obřadem
a nezanedbej jeho pohřeb.
Plakej hořce a vroucně naříkej,
zachovej smutek podle pravidel –
jeden dva dny, ať nepřijdeš do řečí,
potom se ale nechej utěšit.
Zármutek totiž vede ke smrti
a zarmoucené srdce připravuje o síly.
Zármutek zůstává i po neštěstí
a život ubožáka je zoufalý.
Nepropadej v srdci zármutku,
zažeň jej a pamatuj na vlastní konec.
Nezapomeň, že není návratu –
mrtvému nepomůžeš, sobě ublížíš.
Pamatuj na jeho osud, vždyť i tvůj bude takový –
on včera, a dnes ty!
Ulož s mrtvým k odpočinku také vzpomínky
a už netruchli – jeho duch je pryč.
Úděl řemeslníků
Znalec Písma pro svou moudrost potřebuje klid;
kdo nemá moc povinností, dosáhne moudrosti.
Jak může dojít moudrosti zemědělec,
který se stará jenom o bodec?
Jím žene krávy a stará se jen o ně
a jediné, o čem mluví, je dobytek;
své srdce věnuje orání brázdy
a spánek obětuje krmení jalovic.
Tak i každý umělec a řemeslník,
který pracuje dnem i nocí –
jako ten, kdo vyrývá rytiny do pečetí
a trpělivě vytváří stále nové vzory –
své srdce věnuje zpodobení předlohy
a spánek obětuje, aby dílo dokončil.
Tak i kovář, co stojí u kovadliny
a věnuje se práci s železem –
oheň a kouř mu stravují tělo,
zatímco bojuje s žárem pece,
údery kladiva mu ohlušují sluch,
zatímco sleduje tvar výkovku –
své srdce věnuje dokončení díla
a spánek obětuje konečné úpravě.
Tak i hrnčíř, co sedí u svého kruhu
a roztáčí ho nohama –
stále má starosti o své dílo,
přemýšlí, kolik by toho mohl udělat,
rukama dává hlíně tvar
a přemáhá ji nohama –
své srdce věnuje závěrečné glazuře
a spánek obětuje, aby čistil pec.
Ti všichni se spoléhají na své ruce
a každý je mistrem ve svém řemesle;
bez nich by nemohlo město rozkvétat,
nedalo by se bydlet ani cestovat.
V městské radě ale nejsou k nalezení,
neobsazují přední místa ve shromáždění,
na soudném stolci nikdy nesedí,
nerozjímají nad zákony a rozsudky.
Nevynikají právním vzděláním
a nejsou zběhlí v moudrých výrocích.
Svět ale stojí právě na nich –
když konají svou práci, jako by se modlili!