TobТов TóbijášТовита, kapitolaрозділ Kniha TóbijášКнига Товита, kapitolaрозділ 1

Toto je kniha příběhů Tobita, syna Tobielova, syna Ananielova, syna Aduelova, syna Gabaelova, syna Rafaelova z pokolení Asielova z kmene Neftalím. Ten byl za dnů asyrského krále Šalman-assara(a)1:2 Šalman-assar V. (726–722 př. n. l.), srov. 2Kr 17:3. V řeckém textu je jméno zkomoleno na Enemessar (též dále). odvlečen do zajetí z Tišby, ležící jižně od neftalímského Kedeše v horní Galileji, kousek západně nad Chacorem, severně od Peoru.

Spravedlivý Tobit

Já, Tobit, jsem po všechny dny svého života chodil po cestách pravdy a spravedlnosti. Svým bratřím a krajanům, kteří byli se mnou odvlečeni do Ninive v asyrské zemi, jsem rozdal mnoho almužen.

Když jsem ještě zamlada žil ve své vlasti, v izraelské zemi, celý kmen mého praotce Neftalíma odpadl od domu Davidova.(b)1:4 2Kr 17:21 Odvrátili se také od města Jeruzaléma, jež bylo z celého Izraele vyvoleno, aby tam všechny izraelské kmeny přinášely oběti. Právě tam byl postaven a posvěcen Chrám – Boží příbytek – pro všechna budoucí pokolení. Všichni mí bratři ale spolu s celým domem našeho praotce Neftalíma obětovali na kdejakém galilejském pahorku onomu teleti, které postavil v Danu izraelský král Jeroboám.(c)1:5 1Kr 12:28–29

Často jsem tak o svátcích býval jediný, kdo se podle věčného nařízení, závazného pro celý Izrael, vydával do Jeruzaléma.(d)1:6 Dt 16:16 Odcházel jsem do Jeruzaléma s prvotinami úrody, s prvorozenými dobytčaty, s desátky z dobytka a s první vlnou svých ovcí, abych je odevzdával kněžím, synům Áronovým, pro oltář. Levitům sloužícím v Jeruzalémě jsem dával desátek z obilí, vína a oleje i z granátových jablek, fíků a dalšího ovoce.(e)1:7 Nu 18:21–24 Druhý desátek jsem po šest let(f)1:7 Sedmého roku totiž měla země odpočívat, viz Lv 25:1–7. směňoval na peníze, které jsem každoročně chodil utratit do Jeruzaléma.(g)1:7 Dt 14:22–26 Třetí desátek jsem pak dával sirotkům, vdovám a přistěhovalcům, kteří se připojili k synům Izraele. Každý třetí rok jsem jim ho přinášel a dělil se s nimi, abychom spolu jedli, jak je to nařízeno v zákoně Mojžíšově(h)1:8 Dt 14:28–29; 26:12 a jak to požadovala Debora, matka našeho otce Ananiela (můj otec totiž zemřel a zanechal mě jako sirotka).

Jakmile jsem dospěl, vzal jsem si ženu pocházející z našeho rodu. Zplodil jsem s ní syna a dal mu jméno Tobiáš.

Zajatcem v Ninive

Když pak přišlo zajetí, byl jsem odvlečen do Asýrie a dostal jsem se do Ninive. Všichni mí bratři a příbuzní jedli pohanské pokrmy, ale já jsem si dával pozor, abych pohanské pokrmy nejedl.(i)1:11 srov. Da 1:8 A že jsem celou svou duší pamatoval na svého Boha, dal mi Nejvyšší milost a vážnost u Šalman-assara, takže jsem se stal nákupčím všeho, co král potřeboval. Až do jeho smrti jsem jezdíval do Médie a dovážel mu odtamtud zboží. Tehdy jsem si v médské zemi u svého příbuzného Gabaela, syna Gabriova, uložil měšce s penězi – nějakých deset talentů stříbra.(j)1:14 tj. asi 340 kg Když ale Šalman-assar zemřel a po něm začal kralovat jeho syn Senacherib,(k)1:15 Asyrský král (704–681 př. n. l.). Nástupcem Šalman-assara V. byl ale Sargon II. s cestami do Médie byl konec a už jsem se do Médie nedostal.

Za dnů Šalman-assara jsem svým bratřím a soukmenovcům rozdal mnoho almužen. Hladovějícím jsem dával chleba a nahým šaty, a když jsem viděl, že někdo z mých krajanů zemřel a pohodili ho za hradbami Ninive, vždycky jsem ho pohřbil.

Pohřbil jsem také každého z těch, které dal popravit Senacherib. Když se totiž vrátil poražen z Judska, kde ho Král nebes potrestal za jeho rouhání,(l)1:18 2Kr 18:13—19:36 byl tak rozzuřen, že nechal pobít množství Izraelců. Já jsem však jejich těla tajně bral a pohřbíval. Když je pak Senacherib hledal, nemohl je najít. Jeden z obyvatelů Ninive ale šel a udal mě králi, že jsem ty mrtvé pohřbil já. Když jsem se dozvěděl, že o mně král ví a že po mně pátrají, aby mě zabili, ve strachu jsem utekl a skryl se. Zabavili mi veškerý majetek, všechno propadlo královské pokladně. Nezůstalo mi nic než má žena Anna a syn Tobiáš.

Ani ne po čtyřiceti dnech krále zavraždili dva z jeho synů a uprchli do hor Araratu.(m)1:21 2Kr 19:37 Na jeho místě začal kralovat jeho syn Esar-chadon.(n)1:21 V řec. textu je jméno zkomoleno na Sacherdonos (též dále). Ten ustanovil Achikara, syna mého bratra Anaela, vrchním pokladníkem svého království a svěřil mu veškerou zemskou správu. Achikar se za mě přimluvil a já se mohl vrátit do Ninive. Achikar byl totiž vrchním královským číšníkem, strážcem pečeti, zemským správcem a pokladníkem už za asyrského krále Senacheriba a Esar-chadon mu tento úřad svěřil znovu. Byl to můj synovec, jeden z mých příbuzných.(o)1:22 Achikar byl legendární asyrský mudrc ze starověkého románu. Autor knihy Tobiáš tak zde navazuje na mudroslovnou tradici své doby.