Pro Přísloví, kapitola Kniha přísloví, kapitola 9
Hostina moudrosti a tuposti
Moudrost si vystavěla dům,
sedm tesaných sloupů vztyčila.
Dobytče porazila, víno nalila,
už také prostřela svůj stůl.
Děvečky vyslala
a volá na městských výšinách:
„Kdo je zmatený, ať přijde ke mně!“
Ty, kterým chybí rozum, vyzývá:
„Pojďte a jezte na mých hodech,
popijte víno, jež jsem nalila.
Opusťte hloupost a konečně žijte,
cestou rozumnosti se vydejte!“
Kdo poučuje drzouna, říká si o urážku,
kdo kárá darebáka, přijde k úrazu.
Nekárej drzouna – jen by tě nenáviděl;
pokárej moudrého – bude tě milovat.
Poděl se s moudrým a ještě zmoudří,
pouč spravedlivého a bude znalejší.
Klíčem k moudrosti je úcta k Hospodinu,
v poznání Svatého je rozumnost.
Takto9:11 podle LXX, Syr, Tg (MT: Skrze mě) se tvé dny rozmnoží,
léta života ti přibudou.
Jsi-li moudrý, moudrost vyplatí se ti,
jsi-li drzoun, sám na to doplatíš.
Paní Tupost dělá veliký povyk,
je hloupost sama, neví vůbec nic.
U dveří svého domu vysedává,
na křesle na městských výšinách.
Pokřikuje na ty, kdo po cestě jdou,
kdo po svých stezkách přímě kráčejí:
„Kdo je zmatený, ať přijde ke mně!“
Všechny nerozumné vyzývá:
„Kradená voda je tak sladká,
zakázaný pokrm tolik příjemný!“
Netuší hňup, že podsvětí jej čeká:
v pekelné jámě jsou ti, jež pozvala!