PsaPs ŽalmyPsaumes, žalmpsaume Kniha žalmůLes Psaumes, žalmpsaume 139

Pro předního zpěváka.

Žalm Davidův.

Ty mě, Hospodine, zkoumáš,

ty mě znáš.

Ty víš, jak sedám a jak vstávám zas,

už zdálky rozumíš mým myšlenkám!

Sleduješ, jak chodím i jak uléhám,

všemi mými cestami se zabýváš.

Ještě než mi přijde slovo na jazyk,

ty už to, Hospodine, všechno víš!

Zezadu i zpředu jsi mě obklopil,

svou dlaň jsi na mě položil.

Takové poznání je nad mé chápání –

je příliš hluboké, na to nestačím!

Kam bych unikl před Duchem tvým?

Před tvojí tváří kam bych se skryl?

Kdybych do nebe vystoupil, tam jsi ty,

kdybych si ustlal v podsvětí – i tam jsi!

Kdybych si oblékl křídla jitřenky,

kdybych se usadil za mořem dalekým,

i tam by mě vedla ruka tvá,

tvá pravice by mě držela!

Kdybych si řekl – Snad pohltí mě tma,

až světlo kolem mě noc vystřídá –

tobě nebude temná ani tma,

noc jako den ti záři dá,

tma bude pro tebe světlu podobná!

Mé nitro zformovals ty sám,

v lůně mé matky jsi mě tkal.

Chválím tě za tvá díla ohromná,

za to, jak podivuhodně jsem udělán

a že mou duši tak dobře znáš!

Jediná z mých kostí ti nebyla ukryta,

když jsem byl vskrytu formován,

když jsem byl hněten v zemských hlubinách!

Můj zárodek tvé oči viděly,

všechno jsi zapsal do knihy –

dny, jež mi byly určeny,

než začal první z nich.

Jak jsou mi drahé, Bože, tvé myšlenky,

je jich tak mnoho, že nejdou vypočíst!

Kdybych je počítal, než písku je jich víc;

budu zas s tebou, až se probudím!

Kéž bys už, Bože, zabil ty ničemy –

„Odstupte ode mě, vy vrahouni!“ –

Když mluví o tobě, je to rouhání,

tvé jméno zneužívají nepřátelé tví!

Nemám snad, Hospodine, k tvým sokům nenávist?

Nehnusím si ty, kdo na tebe útočí?

Naprostou nenávistí nenávidím je,

mými nepřáteli stali se!

Zkoumej mě, Bože, a poznej srdce mé,

poznej mé myšlenky, jen mě vyzkoušej!

Zjisti, zda držím se cesty škodlivé,

a cestou věčnosti mě veď!