Sir Sírachovec, kapitola Kniha Sírachovcova, kapitola 40
Bídný úděl člověka
Každého člověka čeká těžká dřina,
na Adamových dětech leží těžké jho
ode dne, kdy vyjdou z matčina lůna,
do dne, kdy se vrátí do země, matky všech.
Jejich srdce plní strach a starosti,
mají předtuchu dne smrti.
Od toho, kdo sedí na skvostném trůnu,
až po ubožáka v prachu a popelu,
od toho, který nosí purpur a korunu,
až po toho, kdo chodí v pytlovině,
všude jen hněv a závist, neklid a zmatek,
strach ze smrti, zlost a svár.
Dokonce i v noci, když leží v posteli,
člověka trápí jeho sny.
Odpočine si jen málo, nebo vůbec ne,
i ve spánku je bdělý jako za bílého dne;
děsí ho představy v jeho mysli,
jako by právě utíkal z bitvy.
V nejvyšší nouzi pak procitá,
překvapen, že se není čeho bát.
Tak je tomu u všech tvorů od člověka po zvíře,
pro hříšníky to však platí sedminásobně:
Smrt a krev, svár a meč,
neštěstí a hlad, zkáza a bič.
To vše čeká na bezbožné
a kvůli nim také došlo k potopě.
Všechno na zemi se vrací do země,
tak jako všechna voda proudí do moře.40:11 Hebr. a syr. znění: … do země, a co je z nebe, se vrací do nebe.
Klamné a skutečné radosti života
Všechny úplatky a křivdy jednou zmizí,
ale věrnost vytrvá navěky.
Nepoctivé bohatství vyschne jako řeka
a odezní jako hrom, co zaburácí v bouři.
Štědrý člověk má důvod k radosti,
zločinci ale míří do záhuby.
Potomci bezbožných nemají mnoho ratolestí,
jsou jako nečisté kořeny na holé skále,
jako rákosí kdekoli u vody na březích řeky,
co usychá40:16 Podle hebr. znění (LXX: se vytrhá). dřív, než všechny byliny.
Dobročinnost je jako rajská zahrada
a almužna zůstává navěky.
Samostatnost a pracovitost přináší sladký život,
ale najít poklad je nad to obojí.
Mít děti a založit město – tím si člověk dělá jméno,40:19 Následující text až po úspěšným podle hebr. znění (v LXX chybí).
ale najít moudrost je nad to obojí.
Dobytek a zahrady činí člověka úspěšným,
ale výtečná žena je nad to obojí.
Víno a hudba potěšují srdce,
ale láska k moudrosti je nad to obojí.
Flétna a loutna zpříjemňují píseň,
ale příjemný hlas je nad to obojí.
Oko touží po kráse a půvabu,
ale rašící osení je nad to obojí.
Přítel nebo druh přijdou vždycky vhod,
ale žena s rozumem40:23 Podle hebr. (LXX: s manželem). je nad to obojí.
Příbuzní a pomocníci zachrání v těžké chvíli,
ale almužna je nad to obojí.40:24 srov. Sir 16:14; 29:11–13; Tob 4:7–11; 12:8–9
Zlato a stříbro zajistí dobré postavení,
ale dobrá rada je nad to obojí.
Bohatství a síla pozvednou sebevědomí,
ale úcta k Hospodinu je nad to obojí.
Úcta k Hospodinu nepůsobí škodu,
kdo ji má, nemusí hledat oporu.
Úcta k Hospodinu je jako rajská zahrada –
zaštítí lépe než jakákoli sláva.
Žebrota
Nežij, chlapče, jako žebrák;
je lepší umřít nežli žebrat!
Když člověk šilhá po cizím stole,
jeho živoření ani není životem.
Jíst cizí jídlo, to poskvrňuje nitro;
moudrý a vychovaný si dá pozor.
Žebrota je sladká v ústech nestydy,
v břiše se mu ale jak oheň rozpálí.