Sng Píseň písní, kapitola Píseň písní, kapitola 8
Kéž bys mi býval rodným bratrem,
z prsou mé matky kojeným!
To bych tě na potkání směle políbila
a nikdo by se na mě za to nezlobil.
Vést bych tě mohla, odvést si tě
do domu své matky, své rodičky.
Kořeněným vínem opojila bych tě,
moštem z granátových jablek svých.
Jeho levice pod hlavou mou
a pravicí by mě objímal.
Zapřísahám vás, dcery jeruzalémské,
neprobouzejte, nerozněcujte lásku,
dříve než sama bude chtít!
Sbor
Kdopak to z pouště přichází,
se svým miláčkem v objetí?
Ona
Pod jabloní jsem tě vzbudila,
tam, kde tě počala matka tvá,
tam, kde počala tvá rodička.
Jak pečeť na srdce si mě vtiskni,
jak pečeť, co nosíš na paži.
Láska je silná jako smrt,
vášeň neúprosná jako hrob.
Její plameny šlehají
žárem nejprudším.8:6 nebo: Hospodinovým
Lásku neuhasí spousty vod,
neodplaví ji říční proud.
Kdo by lásku chtěl za celé jmění pořídit,
jedině by se zesměšnil!
Sbor
Sestřičku malou máme,
ještě je bez prsou.
Co s naší sestrou uděláme,
až námluvy jí započnou?
Je-li hradbou,
cimbuří stříbrné na ní postavíme,
je-li však branou,
zatarasíme ji deskou cedrovou!
Ona
Já hradbou jsem
a prsy mé jsou věže.
Očima až na mně spočine,
bude spokojen.
On
Vinici měl Šalomoun v Baal-hamonu
a tu vinici pronajal vinařům.
Za její úrodu každý z nich
odvádět musel tisíc stříbrných.
Má vinice je ale jenom má!
Měj si, Šalomoune, ten tisíc svůj –
dvě stě z něj musíš dát hlídačům!
Ty, jež prodléváš v zahradách,
mí druhové touží uslyšet tvůj hlas.
Kéž ho uslyším právě já!
Ona
Pospěš, můj milý!
Srnci či kolouchu se podobej
na horách koření!